eXPERIENCE+iNNOCENCE Tour 2018: Paříž I. pohledem čtenáře U2czech.blog.cz

Již tradičně jsem před tour požádal několik čtenářů U2czech.blog.cz o to, jestli by nám poté, co navštíví nějaký koncert v rámci turné, nesepsali krátký report. No a tady je další z nich! No a v vy ostatní neváhejte a pište, pište a pište své zážitky, doporučení, rady, tipy - prostě to, co nás fandy během tour U2 nejvíce zajímá!

Na koncert v Paříži jsem se těšil a když jsem se dozvěděl o problémech v Berlíně, tak jsem celkem trnul, co bude dál. Poté, co U2.com a později U2czech.blog.cz potvrdili, že se jede dál bez přestávky, tak bylo jasno. Vzal jsem si před koncertem pár dní volno a s manželkou, která byla v Paříži poprvé, jsme prošli v Paříži všechno možné. Večer před odletem zpátky do ČR jsem potom navštívil koncert v místní Bercy...ehm... AccorHotels Arénu. :)

V dnešní době je nejhorší to, že pokud se pohybujete na internetu, tak se dřív nebo později stejně dozvíte, jak asi koncert a jeho struktura bude vypadat. To je škoda, protože jdete předem na koncert, u kterého víte, jak to bude probíhat a jak půjdou písničky za sebou. Pokud tedy nedojde ke kosmetickým zmněnám - ten večer údajně U2 zkoušeli Stay. Zpětně mě napadá, jestli vůbec potřebujou/musí tak profláklou písničku zkoušet.

Vstup do arény probíhal bez problémů, seděli jsem s mou drahou polovičkou přímo před obrazovkou - prostě jako v kině. Měl jsem hodinu času, tak jsem se prošel po aréně a prostě si v klidečku čekal na začátek koncertu. Dost mě překvapilo to, že byly místa ke stání narvaný k prasknutí, fancouzští fans chtěli uspořádat i nějkou akci s balonky, ale ušlo mi o co vlastně šlo.

U2 začali písní Blackout - moje oblíbená z nového alba - snad jen proto, že je uplně jiná, než ostatní písničky a má velice silnou basu. Bono se na začátku písničky pokusil prolomit bariéru mezi skupinou a diváky provoláváním k publiku. To se první písničkou dostalo celkem do varu. Druhá Lights of Home mi na pozici druhé písničky moc nepasuje, protože uplně zazdí navozenou euforickou atmosféru začátku koncertu, ale co se dá dělat. I Will Follow, Red Flag Day a Beautiful Day - posléze vlily publiku opět krev do žil. Podle mě měla být jedna z těchto písniček na druhém místě místo LoH.

No a potom došlo k něčemu, co jsem asi ani sám já neočekával - začal jsem se strašně nudit. Následovala The Ocean, Iris, Cedarwood Road, Sunday Bloody Sunday a Until the End of the World. Celý tenhle blok jsem totiž už zažil v Kolíně nad Rýnem v roce 2015, ale v roce 2018 to už nefungovalo. Nefungovalo to jako koncept. Bono furt něco vysvětloval a vysvětloval. Říkám si, že asi nebude něco v pořádku, když musí zpěvák ještě blíže vysvětlovat to, co chce vlastně skupina říci. Verze Sunday Bloody Sunday je podle mého názoru uplně zabitá. Když přišla pauza, tak jsem si skočil na záchod a byl jsem vším tím nějaký unavený, připadal jsem si jako v kostele na kázání a to nebylo všechno.

Další část koncertu probíhala tak, jak se dalo očekávat - zaručený hity Vertigo, Elevation. Při Even Better Than The Real Thing začal Bono opět dlouhosáhle vykládat, vůbec to prostě nemělo spád. Bylo to jako na houpačce. Před písničkou Acrobat Bono jako dábel promluvil o klimatu a i o Front National - protiimigrační straně. Acrobat byl vlastně jedinou písničkou, u které jsem měl pocit, že to U2 baví hrát a že to bylo pěkně od podlahy!

Z dalších písniček mi utkvěla v hlavě nic moc akustická verze You Are The best Thing about me, bezva nová verze New Years Day. Při Love Is Bigger Than Anything In Its Way Bono dobře zapojil do akce i publikum, ale opět je to další písnička (podobně jako 13té), po které po tour asi neštěkně ani pes.

Nechtěl bych, aby to vyznělo špatně nebo nejak negativně, ale jsem na jedné straně rád, že jsem na koncertě byl, zažil jsem ho, ale na straně druhé (a to v žádném případě nemyslím ironicky) jsem rád, že jsem si koupil jen lístky na jeden koncert tohoto tour. Na jeden koncert je tam moc vykládání, moc polických názorů, moc odkazů, moc všeho...a přitom by to měl být jen rock and roll koncert.