Koncert U2 očima čtenářů U2czech.blog.cz: Dublin

Další report jsme dostali o čtenáře s nickem Alvin. Opět dlouholetý věrný fanda U2 a U2czech.blog.cz! Jeho report z koncertu v Amsterdamu II. najdete ZDE. No a o čem je vlastně řeč? O boji o lístky před tour, o atmosféře koncertu a kupodivu i českém chmelu v irském pivu.

Po několikerém odložení desky jsem v žádné turné letos nedoufal a po onom vánočním videu, kde slibovali oslavit 30 JT jsem si říkal: To bude pár koncertů, asi hlavně v americe a bude dost štěstí se na ně dostat. Když pak ale ohlásili turné, byl jsem nadšen - na rozdíl od mnohých mi nevadilo, že to bude ke staré desce, vždycky jsem si říkal, že by bylo zajímavé turné bez nové desky (i když se na desku samozřejmě těším). Nebylo moc času na rozmýšlení kdy a kam a tak jsme s přítelkyní zvolili místa,kde jsme ještě nebyli: Dublin a Amsterdam (z letošní Evropy tak zbyl už jen Brusel, jakožto námi nenavštívené místo). Nákup lístků nebyl ani ve fanouškovském členském předprodeji snadný (byl jsem až ve druhé skupině) a do Dublinu se podařilo pouze na sezení. Amsterdam jsem chtěl koupit v normálním prodeji,ale tam nebyla šance, tak se povedlo až na ten druhý konečně na stání (opět se subscriber kódem).

Původně jsme plánovali jet do Irska - koncert+cestování, pak rovnou do Amsterodamu, tam taky tak dva dny předem na výlety. Ale práce nám nedovolila vzít si volno týden mezi koncerty, tak jsme byli nuceni vyrazit nadvakrát.

Dublin není nijak krásné město, ale má svou atmosféru a Guinness v Dublinu je nepřekonatelný. Počasí bylo všechny 4 dny dobré - ani jednou jsme nezmokli, i když podle předpovědí mělo často pršet. Koncert místního revivalu, výlety do Slane a na Howth (poloostrov u moře) byly fajn a tak jsme v dobrém rozpoložení dorazili na stadion. Výhled z našich míst nebyl nic moc, kvůli obrovskému stanu zvukaře (který byl uprostřed stadionu - myslím že cca 1/3 lidí měla díky tomu omezený výhled) jsme neviděli půlku tree-stage a kus obrazovky.

Noel byl slušná předkapela a písničky Oasis s ním zpívala většina diváků, co již byla na stadionu. Pak cca 45 minut pauza a pak stadion začal vařit při intru The Whole Of The Moon. Přichází Larry a při prvních úderech Sunday Bloody Sunday celý stadion doslova vybouchl. Atmosféra úžasná - asi nejlepší, co jsem kdy zažil - trvala cca do With Or Without You (s menšími rozpaky když v Bad přišel snippet America, který nikdo nechápal - Heroes je tam mnohem lepší - obzvlášť v Evropě), při začátku Streets se až draly slzy do očí.

Pak to ale začalo upadat. Bullet the Blue Sky už takovou atmosféru nemělo a lidi začali dokonce chodit pro pivo a na WC. Jediný světlý moment v celém zbytku The Joshua Tree (ze strany diváků) byl Exit - to je opravdu jeden z vrcholů (a pro mě největší) koncertu. Mimochodem i výkon kapely nebyl až tak strhující - jako by byli nervózní z toho, že hrají doma. Pak se diváci chytli až na Happy Meal (Beautiful Day/Elevation/Vertigo) a trochu na One (při kterém ale část už odcházela). Po One už odcházely proudy lidí - nová píseň je zřejmě nezajímala (přitom je naživo skvělá - hlavně druhá část -jen to není moc dobrá volba jako závěrečný song). Takže po koncertu převládalo docela zklamání - z kapely - nijak výjmečně koncert nepojala, vše nalinkované a chyběla spontánnost a byla znát nervozita. Nekonečné (naučené - a čtené Bonem na čtecím zařízení) projevy a děkování v přídavcích (které jsou už tak slabší částí koncertu tím ještě více ztrácely nit a náboj). A zklamání i z diváků - super atmosféra prvních 7 písní a při "hitech" v přídavcích, ale vlažné ve zbytku... Prostě Dublin už asi nemá kouzlo ani pro diváky, ani pro kapelu.

Druhý den jsme vše zakončili v Guinnes Storehouse (jakési muzeum s ochutnávkou a vlastnoručním točením piva - věděli jste, že do Guinnessu přidávají i český chmel? A pak vzůru domů!