Speciál: Jak vidí The Joshua Tree čtenáři U2czech.blog.cz?

Podobně jako tomu bylo v případě 20. výročí alba POP, dali jsme i tentorkát na U2czech.blog.cz prostor i Vám čtenářům. V průběhu tohoto týdne jsem oslovil řadu z Vás, abyste sepsali krátký text, který bude jakýmsi osobním poselstvím a vyjádřením vlastního názoru na přelomové album U2. Dal jsem Vám volnou ruku - chtěl jsem slyšet Váš názor a myslím si, že se to podařilo. Vzniklo několik pěkných textíků, které stojí za to, aby byly publikovány.

Robert S.

Co napsat, goldie? Uff...a zrovna pro takový web, kterého si nesmírně vážím a všechno, co tady stvořím si přečtou desítky lidí. Snad jen to, že kvalita The Joshua Tree už nebude nikdy nikým ani U2 samotnými překonána. Je to přelomové album ve všech směrech a bez něj, by U2 byla asi jen a pouze lokálně známá skupina. Strašně se těším na tour! jsem zvědavý jak se U2 s tím poperou.

Michal H.

V čase, keď U2 vydali svoj siedmy album som ešte nemal ani tri roky a o írskej skupine som ani len netušil. Nepamätám sa, kedy som na nich narazil prvý krát. Registroval som ich už dlhšie, ale nikdy nezabudnem na moment, kedy som si povedal - toto je ta skupina, ktorú som hľadal. V čase tínedžerského hľadania hudobného vkusu a často aj nevkusu, som vo vhodnej chvíli prepol na HBO, kde práve dávali koncert z Bostonu. Veľké srdce, povedomé songy. Úžasná show, na ktorú stačili len štyria nenápadní hudobníci. Pri jednej piesni sa mi zatajil dych a snáď som ho držal až do úplného konca tejto skvelej piesne. Všetky klišé frázy o láske na prvý pohľad pre mňa zrazu dávali zmysel. Vďaka Where The Streets Have No Name a momentu, kedy v gradácii songu koncertnú sálu zaplavia silné svetlá som pochopil, že viac už hľadať nemusím. Bolo v nej všetko a aj po rokoch ma zaplavuje túžba utekať, búrať steny a s radostným úsmevom kričať This is all we can do.

Hľadal som ďalej, tracklist, od posledného albumu k úplne prvým. Trvalo to chvíľku kým som sa dostal k podivnej fotografii so zvláštnym stromom. The Joshua Tree som musel precítiť mnohokrát. Vlastne, ešte som sa ho nenabažil, krásny delay, elegantná jednoduchosť, ktorá sprevádza celý album ho robí mojim najobľúbenejším albumom. S legendárnymi rifmi I Still Haven't Foound What I'm Looking For a With Or Without You som prežíval lásky, s drzou gitarou z Bullet The Blue Sky vybíjal zlosť a plakal pri balade Mothers of The Disappeared.

Viem, že mnohí sa dostali k U2 vďaka albumom Pop, Achtung Baby či Zooropa, iní nostalgicky spomínajú na punkový nádych Boy, no pre mňa bol The Joshua Tree znakom vyspelosti a kvality. U2 si pred ním prežili krásnu dávku slávy, no týmto albumom dokázali, že svet showbiznisu ešte nie je dostatočne silný na to, aby ich zomlel.

U2 sú kapelou, vďaka ktorej som začal hudbu naplno cítiť, Edge zasa gitaristom, kvôli ktorému som sa naučil hrať na gitare. Brilantný štýl jednoduchých riffov decentne okorenených klasickými efektami, no najmä legendárnym delayom.

Akosi sa neviem stotožniť s tvrdeniami, že po ňom to už nebolo to pravé U2. Albumy skutočných kapiel môžeme prirovnať k osobným denníkom. Zachytávajú pocity, ktoré prežili vtedy. Je to niečo, čo sa nedá prispôsobiť si dnešnej dobe. Je mi cťou, že som že som mohol nazrieť do tejto časti denníka. Je mi cťou, že som mohol precítiť a prežiť tieto spomienky spolu s nimi. A vlastne prežívam ich stále. Tam, kde ulice nemajú žiadne mená…

Andrea F.

Tento album ma oslovil pre to, pretože vznikol v období môjho detstva, zapísal sa vo mne ako nezmazateľná stopa. Pesnička Where the streets have no name ešte aj po rokoch dokáže vo mne zanechať neskutočne silný pocit, je to moja najobľúbenejšia pieseň z tohto albumu. With or without you si ma získala o niečo neskôr, ale tiež patrí medzi tie, ktoré
zasiahli svojou melódiou, tým ako Bono vie precítiť, čo sa v ňom odohráva a vie to dať naplno. Moju TOP hitparádu z tohto albumu uzatvára pesnička One tree hill. Ak poznáte pozadie tohto príbehu, nejde opísať tie pocity, ktoré z tejto piesne vychádzajú. Mňa osobne najviac prekvapilo, keď som skôr čakala melancholický pomalý slaďák, ale prvé tóny ma vyviedli z omylu. Chytľavé rytmické tóny Larryho hry na bicích a ruky gitarového majstra The Edge dodali tejto piesni tú neopísateľnú atmosféru.

Jirka L.

Album The Joshua Tree bylo pro mě tenkrát jako střela z čistého nebe. Poprvé jsem to album slyšel na kazetě, když mi ji na střední někdo půjčil. Tenkrát to bylo vzácné zboží! Hned jsem věděl, že to album je něčím výjmečným. Ale U2 pro mě tenkrát byli jako polobohové - začal jsem shánět všemožné informace o skupině, začal jsem překládat texty a šířit je dál. V dnešní době plné informačních technologií je to celkem úsměvné, ale bylo to holt tenkrát tak. S mým nejlepším kamarádem jsme si založili rockovou skupinu, nosili klobouky, které (alespoň podle nás) byly tenkrát pro U2 tak typické. Hodně jsem oceňoval i sociální rozměr skupiny, který pro mě v současnosti není tak lákavý jako dřív. The Joshua Tree pro mě bude především mé mládí a kdykoliv jsem na jejich koncertu, tak při WTSHNN, ISHFWILF nebo WOWY se vrátím zpět, alespoň na chvíli. Když potom U2 vydali Achtung Baby byl to pro mě takový hudební šok a brutální obrat o 180 stupňů, který jsem od té doby nezažil asi nikdy.:)