U2 LIVE v Paříži (2. koncert): očima čtenářky U2czech.blog.cz
Dlouholetá a věrná čtenářka U2czech.blog.cz Jasmin nám poslala svůj report z Paříže II.
Děkujeme! Zároveň je to motivace pro Vás ostatní - pište, pište a pište do redakce Vaše postřehy, zkušenosti, rady a jiné informace z probíhajícího U2 tour.
Napište a pošlete do naší redakce report i když už někdo o "vašem" koncertě něco napsal! Myslím si, že mluvím za všechny čtenáře U2czech.blog.cz, když řeknu, že nás to baví!
Když jsem kupovala lístky na Paříž, žila jsem v domnění, že půjdeme na úplně poslední koncert celé tour. Pak se přidaly další dva koncerty a k tomu se ten 3. v pořadí měl živě přenášet na HBO. Říkám si, to zase máme smůlu, že nás jen o fous mine super zážitek v podobě the best of setlistu a celé vám to ještě naservírují v podobě profi záznamu...Kdo by to byl tušil, že se bude v Paříži dít to, co teď plní stránky všech novin a my budeme nakonec rádi, že jsme na sobotní koncert lístky neměli.
Na rozdíl od Berlína, kam jsem vyrážela s partou zapálených fans a vrcholem celého našeho výletu byl právě koncert U2, jsem do Paříže jela s přítelem (totálním nefanouškem) spíše za romantikou, krásami města a přitom si odskočit do Bercy na koncert. Tím, že to bylo v listopadu, nebylo vůbec v plánu jít stepovat před halu, i když nám zrovna počasí kupodivu přálo a určitě by se to čekání dalo zvládnout v pohodě. My ještě odpoledne byli na vrcholu Eiffelovky a kolem půl 6 jsme se vydali k hale. Vyšli jsme z metra a sama jsem koukala, kolik bylo všude lidí. Já na to nejsem zvyklá, protože jsem vždy v té první vlně fans, kteří se dostanou dovnitř po 5 minutách, co se otevřou brány a pak už neřeším. Proběhla jedna fotka před halou s českou vlajkou a rychle zjistit, kde je vlastně vstup pro stání. Hala v Bercy je totiž velmi členitá a není to klasický talíř jako v Praze nebo v Berlíně.
Organizace byla v tomto ohledu dobrá, všude pořadatelé, kteří fanoušky usměrňovali kudy jít. Nás posílali kolem celé haly až dozadu do parčíku, kde se vynořila nekonečná řada, která neměla vážně konce. My se vmísili mezi lidi tak v půlce hadu, protože to by jsme tam stáli asi ještě do Vánoc. Bylo zhruba půl 7 a já si říkala, že do té půl 9 budeme tak akorát na řadě. Omyl byl pravdou, neprobíhaly žádné kontroly. Stačilo jen zamávat vstupenkou a na základě toho jsme dostali náramek do ruky, který jsme si nalepili sami, pak už jen před vstupem nascanovali čárový kód a bez jakékoliv další kontroly jsme mohli dovnitř. Tentokrát jsme měli NORTH SIDE. Na vstupence to dopředu označené nebylo, takže to organizátoři rozdělovali tak "baj voko".
1. rozpoložení přišlo ve chvíli, kdy jsme vešli na plochu a ta už byla hodně zaplněná. Hm...tak dnes z toho fakt žádné slušné místo nebude, ale nevadí, plán byl takový, že až se lidi natlačí k pódiu, my si budeme podél stran chodit podle toho, jak se bude pohybovat kapela. Takže jsme šli hledat šatnu a tady nastal kámen úrazu č. 2....šatna totiž nebyla...no super, měla jsem mikinu a velký zimní kabát....co jako s tím? Takže kolem pasu, ou jé! Byla jsem tak naštvaná, že jsem už ani nešla k merchandise a tudíž z této tour nemám žádný suvenýrek. Oproti Berlínu mi hala přišla nacpaná až po strop (kromě VIP tribuny, kde se lidi opravdu courali až mezi posledníma)Takže jsme teda raději drželi pozice u mola cca v 7-8. řadě, aby jsme vůbec něco viděli. Ve finále ty naše místa nebyly zase až tak špatné, viděli jsme jak na e-stage, tak na hlavní pódium a molo bylo celkem na dosah. Všimli jsme si, že je v hale několik kamer, tak ve mě svitla jiskřička naděje, že by se třeba i pár záběrů z našeho koncertu mohlo někde objevit. Aby mě bylo lépe vidět, na každou ruku jsem si dala 3 svítící náramky, no co kdyby...
Pak už hala začala burácet a rozjížděly se mexické vlny. Po půl 9 se rozeznělo intro a hala šílela. Při nástupu Bona jsme stáli na špatné straně, takže jsme ho spatřili, až když byl na e-stage. Co? Jakože žádné bušení? Žádné nervy? Asi jsem už ostřílený fanoušek, protože tentokrát jsem to zvládla levou zadní bez hysterických záchvatů. V první řadě se ale musím vyjádřit ke zvuku, který byl dost špatný. Nevím, čim to bylo, zda aby byl zvukař milosrdnější k Bonovi, který byl nemocný a nebyl ve stroprocentní hlasové formě nebo tahle hala není akusticky vhodná, ale ten zvuk byl špatný a příliš se to nezlepšilo ani během koncertu. Byla jsem zvědavá co bude po Miracle, protože při první Paříži ze setlistu vypadly 2 songy. Tady vše naštěstí běželo podle plánu a následovala The Electric Co. I přesto, že plocha byla fakt plná, lidi vůbec nestáli hlava na hlavě, ale rozprostření rovnoměrně po celé hale, takže bylo dobře vidět na hlavní pódium a hlavně se dalo skvěle pařit. Následovala našlapaná Vertigo a I Will Follow, fanoušci skákali a já s nima!
Od Iris se do show zapojí i obrazovka a tady jsem si zase řekla, že nestojíme tak špatně, protože bylo dobře vidět a neměli jsme vykroucené krky. Bono začal už taky korzovat po mole, takže jsme si naplno užívali i kontakt s ním...Na to, že byl nemocný řádil jako obvykle a až na pár přiškrcených tónu by jste to do něj neřekli. Jako už tradičně výborně funguje Untill, která je pro mě na této tour jednou z top skladeb umocněná skvělou závěrečnou projekcí a záplavou papírků, co se chrlí od střechy. Totéž platí o Even Better, kdy jsem si oproti Berlínu vychutnala tu část, kdy je kapela v obrazovce. Při MW si Bono opět tahal slečnu z jižní strany z rohu, kde si tahal slečnu i v Berlíně, takže já bych se vážně nedivila, kdyby to opravdu bylo opět domluvené...Byla to velmi atraktivní a velmi mladá Italka Danielle, která se kolem Bona omotala jako háďátko a na závěr si vysloužila bučení od fanoušků, protože nebyla domácí. Pak přišlo další milé překvapení, protože se o mě ví, že opravdu nemusím songy Desire a Angel of Harlem a byla jsem stoprocentně jistá, že na druhé show zazní. A zazněly Elevation a Sweetest Thing, kdy Bono usedá ke klavíru.
Co se týká fanoušků na tribunách, ty definitivně ze sedadel zvedla až Streets a u Pride se na ploše objevil les rukou, jak všichni skandovali. Euforii fanoušků završila WOWY. Oproti Berlínu mě City tentokrát nepřišla tak unylá a docela mě bavila. Bono si při ní vytáhl fanouška, kterému později daroval své brýle i sako. I Beautiful Day slušně šlapala. No a vzhledem k Bonově hlasové indispozici jsem ani v koutku duše nedoufala v Bad, ale chtěla jsem aspoň změnu v podobě I Still, bohužel následovala One, kterou na chvíli přerušilo vniknutí fanouška na stage a následné jeho zpacifikování ochrankou, ale Bono je lidumil a za ručičku ho dovedl na pódium, aby zbytek písničky sledoval od Larryho bicích.
Tak...a je po všem...Pro letošek pro mě hotovo a nezbývá, než se těšit, co nám kluci připraví na příští rok. Budu doufat v Prahu, protože už se mi nikam cestovat nechce (z Paříže jsme stihli odletět tak akorát v čas v pátek odpoledne).
Komentáře
Okomentovat