U2 LIVE v Berlíně (3. koncert): očima čtenáře U2czech.blog.cz
Čtenář U2czech.blog.cz Pavel Hošinský poslal do naší redakce bezvadný report z 3. koncertu v Berlíně (28. září 2015). Pavel se věnuje přehledu koncertu ze zajímavé perspektivy sektoru 418 (tedy míst, které byly v berlínské aréně ve vyšším patře). Je třeba dodat takovou menší specialitku - je to psáno očima člověka, pro ktereho to byl prvni U2 koncert! Díky, Pavle za report! Zároveň je to hozená rukavice i pro ostatní fans, aby se podělili o své zážitky během U2 tour 2015 (chybí nám třeba report z Berlína I a Berlína IV). :)Brány Mercedes Benz Areny se otevřely okolo šesté hodiny. Nedočkavci, co měli místa k stáni, již netrpělivě postávali před malým plůtkem a cekali na startovní výstřel. My jsme si ještě užili poslední paprsky zářijového sluníčka a pomalu se přesunuli do útrob arény. Naše místa v sektoru 418 byly nejdříve nepřístupná, takže jsme se ještě prošli po prvním patře a pomalu nasávali atmosféru plnící se haly. Za malou chvíli jsme vyjeli až pod samotnou střechu, kde byly naše místa, a pozorovali hemžení kolem podia. Místa byla skvělá, primo prostředek haly na Adamově straně, takže jsme měli hezky výhled jak na hlavni podium, tak i na rampu a B-stage. A hlavně projekční obrazovku jsme měli jako na dlani. Velká multifunkční obrazovka byla zavěšená primo před námi, jako velká televize v obýváku. Hala se postupně plnila a zároveň se blížil okamžik, kdy to začne.
O půl deváté se z reproduktoru rozezněla People have the power od Patti Smith a celá hala začala jásat, protože bylo jasné, ze U2 nastupuji. První sérii 4 skladeb v cele s Miracle U2 sypali z rukávu jako by Glorii a I will Follow nahráli včera. Bez varování, bez zbytečných pauz, plný energie dostali halu do provozní teploty. Byl to fofr!
Následovaly skladby z nového alba, a tím i výlet do Bonova mládi. A tady pro mě nastal první ze tří vrcholů celého koncertu. Jak Iris na albu nepatří mezi moje nejsilnější skladby, na živo mě naprosto získala. Hodně emotivní a naléhavé volání na mrtvou matku dokreslovaly krátké sekvence a animace na projekční ploše. Osobni zpověď před 20 tisíci lidmi. Další skladby doplnily tento příběh. Procházení skrz obrazovkou během Cedarwood Road a nahlédnutí do malého dublinského domku v Song for Someone.
Poslední častí první poloviny tvořila "válečná" voláni. Sunday Bloody Sunday a Raised By Wolves (moje oblíbená) potemněly halu, aby se projekční plocha ukázala v plné parádě během Until the end of the world. Energická, perfektně zahraná a k tomu ještě vizuální efekty - detailní pohled kamer na Bona a The Edge živě procházející obrazovkou bylo, jako by si kočka hrála s myší. Bono plive vodu, která je v tu chvíli pro The Edge spíše vodopádem. Vtipný a efektní využití teto technologie.
Následuje krátká asi pětiminutová přestávka, na kterou U2 plynule navazují a postupně vystupují a ztrácejí se z "Berlínské zdi". Invisible, skladba, které jsem dodnes úplně nepřišel na chuť. Jenže se jede dál a halu rozpumpuje Even better then the real thing. Taneční tempo a pulzující obrazovka halu přivádí do varu. A to ještě nejsme v nejlepším. Všichni 4 členové se přesouvají na B-stage a na tomto malém prostoru obklopeni fanoušky hrají sérii Mysterious Ways, Elevation a - poprvé během tohoto turné New Year's Day! Druhý vrchol celého koncertu. Člověk už se jen nechá unášet a žasne. Tento minikoncert zakončují Every Breaking Wave a October. Mezi skladbami mi přišlo, ze The Edge trochu zapomněl, co bude následovat, zvedl se od piana a po par krocích se zase jen otočil a zasedl zpátky, aby zahrál October.
Ve druhé části druhé poloviny koncertu se všichni vrací na hlavní pódium. Tuto část zahajuji Bullet the blue sky. Hodně intenzivní verze. Bono střídá mikrofon s megafonem a "střílí" ze stojanu na mikrofon. Do toho se na obrazovce mísí antimilitantni projekce, takže celkový dojem je hodně silný. Pak následuje hodně podařena část Zooropy (škoda, že skladbu nehrají U2 celou) a tím se prechází do klasik z 80. let. - Where the streets have no name, Pride a With or without you. Zejmena Streets pro mě byly třetím vrcholem. Rozsvícená světla, chorály celé haly a človeku skáče husí kůze po těle.
U2 se loučí, aby za malou chvilku přišli s přídavkem. A tady vidím asi nejslabší část koncertu - City of blinding lights. Přišlo mi, že tato skladba vůbec nezafungovala, nezapadla a halu spíš zchladila, než aby ji připravila na samotný závěr. Beautiful day byl dobrý, ale až závěrečná One vrátila skvělý dojem z koncertu. Verze napul zpívaná Bonem, napůl publikem. Hodně podařené aranžmá s vygradovaným závěrem od Larryho. Tento megahit udělal krásnou tečku za třetím vystoupením této irské čtveřice v Berlíně.
V 11 hodin bylo po všem. Uteklo to jako voda, ale zážitek to byl obrovský! Stálo to za to!
U2 se loučí, aby za malou chvilku přišli s přídavkem. A tady vidím asi nejslabší část koncertu - City of blinding lights. Přišlo mi, že tato skladba vůbec nezafungovala, nezapadla a halu spíš zchladila, než aby ji připravila na samotný závěr. Beautiful day byl dobrý, ale až závěrečná One vrátila skvělý dojem z koncertu. Verze napul zpívaná Bonem, napůl publikem. Hodně podařené aranžmá s vygradovaným závěrem od Larryho. Tento megahit udělal krásnou tečku za třetím vystoupením této irské čtveřice v Berlíně.
V 11 hodin bylo po všem. Uteklo to jako voda, ale zážitek to byl obrovský! Stálo to za to!
Komentáře
Okomentovat