The Edge a Howie B: Jak jsme se setkali

Zajímavý článek se objevil na internetovém serveru independent.co.uk (KLIK), ve kterém popisují The Edge a Howie B své přátelství (první setkání, společné tour, atd.).

The Edge: Muselo to být v polovině 90. let. Dokončili jsme experimentální nahrávku s názvem Passengers s producentem Brianem Eno. Ten nám doporučil Howieho B jako potenciálního spolupracovníka pro naše další album Pop. Byli jsme v té době ve fázi experimentů, hledali jsme nový zvuk. Howie nás inspiroval. Přišel z úplně jiné hudební branže, z klubové scény. Líbila se nám nejen jeho hudba, ale i on sám, jako člověk. Nakazil nás svým entusiasmem. Možná se na začátku spolupráce s námi obával, ale s námi se podle mého mínění pracuje mnohem jednoduššeji, než by si většina lidí dokázala představit. Musíte si uvědomit, že U2 byli v prvopočátku skupinou, která začala zkoušet v garáži a na svém přístupu k práci a nahrávání jsme se moc nezměnili - každého od začátku nahrávání bereme jako člena týmu. To, co hledáme, jsou lidé, kteří mají sebedůvěru, vytrvalost, optimismus. Howie měl všechny tyto vlastnosti a k tomu ještě pulsující všeenergii. Howie tak s námi začal pracovat na Popu a stálo nás to celé jmění! Díky němu jsme začali pracovat jiným způsobem, začali jsme používat všechny ty možné samply, ke kterým jsme ale museli dokoupit práva od všemožných vydavatelství. Nám to ale bylo jedno - stálo to za to. Byla to tenkrát super příležitost vyzkoušet si práci s úplně jiným přístupem.

No a pak s námi jel šňůru jako předskokan během PopMartu, což nás opravdu sblížilo. Noci mezi koncerty jsme trávili vždycky někde venku a zatímco jsme mu my ukazovali místa, kam se chodíme bavit my, on dělal to samé pro nás - díky němu jsme navštívili malé bary v Tokiu, bary v jižním Dublinu, atd.

Pamatuju si i jeden moment, který se mi vryl do paměti - když jsme hráli v Norimberku v Bavorsku, přišel po svém setu za námi bílý jako stěna. Víte, Howie je Žid a padla na něj ta temná minulost místa, kde jsme měli koncert (Zeppelin Feld - místo, kde nazi strana NSDAP pořádala své megalománské sešlosti - pozn. U2czech.blog.cz). Jeho koncertní DJ vystoupení bylo úžasné - každý song měl podtext. Poslouchali jsme to v zákulisí a bylo to super.

Howie B:

Bylo to v roce 1994 nebo 1995, nějak v té době. Zavolali mi z Island Records a řekli mi, že U2 hledají pár lidí na nahrávání nového alba. Byl jsem opravdu překvapený z toho, že uvažují o mě, protože jsem byl z úplně jiného prostředí - na míle vzdáleného od kytarových tónin.

Dokonce bych řekl, že nejsem jejich fanoušek, neměl jsem ani jedno jejich album, znal jsem ale všechny jejich tehdejší nejznámější písničky. Kdo taky ne, že? Takže z mnoha úhlů jsem byl prostě takový rockový panic. Věděl jsem, že U2 byli něco speciálního, absolutní top. Byl jsem na spolupráci natěšený.

Letěl jsem do Dublinu, abych se s nimi setkal. Vešel jsem do studia, kde seděli U2 a Brian Eno. Dokážete si to představit? Tito velikáni čekali na mě! Eno byl člověk, který mě uvedl do velkého světa, U2 byli největší skupina na světě. Předtím, než jsem vešel do studia, jsem si dal škopek Guinnessu. Ve studiu byli U2 suproví, nohama na zemi a něco mezi námi přeskočilo od úplného začátku. Chtěli vyzkoušet něco nového. Chtěli prostě vyzkoušet od každého něco.

The Edge měl neuvěřitelný zápal do hudby - měl s sebou pořád diktafon a všechno nahrával. Když říkám všechno, tak úplně všechno - 10, 12 hodin denně. Pak jsme na něčem pracovali a on najednou řekl: "Kluci, nemohli bychom se vrátit k tomu riffu, který jsme nahrávali tři týdny zpátky ve čtvrtek okolo čtvrté hodiny?" No a pak vzal ty disky a fakt jsme ten riff našli. To změnilo i mou práci jako producenta. Prostě jsem si řekl: "Asi si budu muset dělat taky poznámky."

Po vydání Popu mě vzali s sebou na tour a tam jsme se opravdu sblížili. Stali se mými nejbližšími přáteli. S The Edgem jsme ve stálém kontaktu. Navštěvuji ho o dovolené a dalo by se říci, že jsem skoro členem rodiny. Byl jsem na jeho 40., 50. narozeninách a budu i na jeho 60.