Rozhovor s Bonem o Mandelovi

Už je to téměř 40 let, co rocková skupina U2 zaujala odmítavý postoj proti politickému směru Apartheidu během jejich koncertu v domovském Dublinu na podporu Nelsona Mandely. V současné době se U2 vrací na scénu s písní Ordinary Love, která je ústřední písní filmu Mandela: Long Walk To Freedom. Rozhovor vznikl v Los Angeles, kde Bona vyzpovídal švýcarský intenretový server blick.ch. Vy si nyní můžete exkluzivní rozhovor přečíst na U2czech.blog.cz.

BLICK: Otázka je na snadě: není to snaha přiživit se na pietě, dělat reklamu na píseň Ordinary Love?

Bono: Přemýšleli jsme o tom. Ale ten film je pro mandelovy přátele a rodinu velice důležitý. Proto je důležité připomenout mladé generaci takový fenomén, jaký Mandela byl.

BLICK: Ať už jde o Apartheid, boj proti Aids nebo hladomoru, vždycky jste se politicky angažoval. Je v písni zmíněné nějaké poselství?

Bono: Jasně. To se pochopitelně od U2 čeká, když nahrají píseň pro film o Mandelovi. A popravdě řečeno - na začátku nahrávání jsme nad tím hodně přemýšleli a lámali si s tím hlavu, ale když jsme viděli film, zjistili jsme, že jde v podstatě o film o lásce Nelsona Mandely a jeho ženy Winnie Mandelové. Mohli jsme tu písničku nazvat Complicated Love (smích). Ale Ordinary Love se hodí víc, protože je ten název takový komplexní. Ordinary Love (česky Všední láska) je vždycky ta první na ráně, kterou ovlivní války, násilí, změny ve společnosti atd.

BLICK: Byl jste Mandelův velice blízky přítel. Kdy jste ho viděl naposledy?

Bono: Bylo to před 18 měsíci. Byli jsme ho navštívit s Ali a mými dvěma syny. Bylo to báječné. Každá návštěva jeho rodiny byla jako velký dárek. Mimochodem - Mandela měl báječný smysl pro humor. Dokázal si udělat srandu i sám ze sebe.

BLICK: No a z čeho si dělal srandu nejčastěji?

Bono: Nedokážete si představit kolik lidí by si přálo, aby jim Mandela udělil audienci. No a my měli to privilegium navštívit ho bez ohlášení. Jeho první slova, když nás viděl, byla: Co chcete od tak starého revolucionáře, jako já? Byl velmi vtipný a pro mě byl učitelem.

BLICK: Učitel v jakém slova smyslu?

Bono: Protože tím velkohudému irskému rockerovi ukázal, co je pravá pokora a že skromnost a humor jdou spolu ruku v ruce. Nikdy ze sebe nedělal víc, než je a to jsem s ním zažil nesčetněkrát.

BLICK: Vzpomenete si na nějakou historu s Mandelou?

Bono: Napadá mě teď koncert v Barceloně. Byla to benefice na podporu jedné u mandelových nadací. Předtím se ale rozšířila zpráva, že nevystoupí ani U2 a že ani Mandela nedorazí. No a tak se v hale pro 20 000 shromáždilo jen 2000 lidí. No a Mandela vystoupil na pódium a řekl: "Děkuji Vám dobří lidé Barcelony. Váš potlesk si ani nezasloužím. Jsem moc rád a vážím si toho, že jste přišli." Víte, nebylo to míněno ironicky. On si toho moc vážil, že přišlo alespoň těch 2000 lidí.

BLICK: Mluvili jste spolu o novém filmu?

Ne. Mluvili jsme o úplně jiných věcech. Jsem si ale jistý, že by se mu líbil.

BLICK: Máte strach, co se nyní bude v JAR dít. Když je Mandela po smrti.

Bono: Když se bavíme o budoucnosti, lidé by Jihoarfičany neměli podceňovat. Bude ale těžké, naplnit to obrovské vakuum, které po Mandelovi zbylo. Všichni nyní musí táhnout za jeden provaz.

BLICK: Co bylo to nejdůležitější, čím Vám Mandela obohatil život?

Bono: Co mi jeho přátelství dalo? Že je sice důležité, zůstat věrný sám sobě a svým myšlenkám, ale že člověk se nesmí stát fanatikem.