U2tour.de: Interview s Ralphem Larmannem (III. díl)

U2tour.de: Ke spolupráci s U2 jste se dostal až po vydání vlastních knížek Stage Design a Stage Design Emotions. Jak jste se nakonec dostal k projektu From The Ground Up? Byli všichni členové U2 tak nadšení Vaší prací, že řekli: "Ok, teď to převedeme na papír a vytiskneme." Nebo jak to bylo?
Ralph Larmann: Ne. Je byl to můj nápad. Na světě není fotograf, který se zabývá fotografováním podií, kulis, designu celých stage - já jsem jediný, kdo toto téma tak popsal. Je sice pár knih o designu pódií, ty jsou ale koncipovány tak, že autor nejdříve pokoupí různé fotky od všemožných fotografů, a potom z toho udělá takový svůj mix. Jak jsem říkal dříve, pracoval jsem pro některé odborné časopisy např. Magazine Production Partner, Event Partner a PMA, a nejenže jsem psal články, ale také jsem své články doplňoval o vlastní fotografie. Časem jsem si všimnul, že neexistuje odborná publikace, která by se zabývala zmíněnou problematikou, tj. ukázkou hlavních trendů designu pódií. Faktem je, že jsem fůru fotografií pro svou knížku měl připravenu už z předešlých let mé práce, ale např. muzikál "Lví král" jsem nafotil jen pro mou první knihu. V Theater Musical v Hamburku z mé práce byli nadšení - během fotografování mi ale důrazně připoměli: "Umožňujeme Vám věci, které normálně není možné udělat." A tak jsem mohl ten muzikál fotografovat celkem pětkrát! Kvůli mně postavili scénu a odehráli muzikál celkem 5x, a to s celým ansáblem. Potom mi povolili ještě fotografovat celé odpoledne zákulisí, kde jsem se věnoval detailům scény. To se normálně neděje, je to zakázané: když jdete do kina na film, do divadla na muzikál, na každém rohu Vás upozorňují na to, že není možné pořizovat videonahrávky či cokoliv fotografovat. Když mi bylo toto všechno vedením divadla povoleno, byl to senzační pocit. Pro další knížku jsem fotografoval "Wicked" nebo "West Side Story" - to jsou muzikály, při jejichž fotografování jsem vážně cítil, jakou důvěru mi vedení a všichni v divadle poskytli. Fotil jsem věci, které nikde jinde nenajdete, a já se snažím naši dohodu stále přísně dodržovat! Víte, když se jako fotograf dostanete na určitou úroveň, tak musíte na sto procent dodržovat všechny možné úmluvy. Exkluzívní záležitostí pro mě bylo i focení "Aphrodite" od Kylie Minogue. Normálně můžete jako fotograf fotit během prvních dvou tří písniček, ale já měl možnost fotit celou show a dělat si tam, co si zamanu. Důvěra v dodržení úmluv a dohod je prostě v našem oboru důležitá.

U2tour.de: Přišla nabídka na práci na From The Ground Up z Vaší nebo ze strany managementu U2?
Ralph Larmann: Byl to nápad Willie Williamse a můj. Knížka není moje, je to knížka skupiny U2. I během vzniku na ní spolupracovali lidé okolo U2. Dokonce byl i několikrát předělán Stevem Averillem samotný layout knihy. Upozorňuji, že knížka From The Ground Up není jen má práce, ale také z velké části práce Dylana Jonese a Willieho Williamse. Ten měl při naší práci na knize roli regulátora - to on určoval, jaké fotografie tam budou, včetně festivalu v Glastonbury - ony fotografie mimochodem nejsou moje. Zmínku o vystoupení na tomto festivalu tam byla přidána i proto, že skupina sama byla ráda a pyšná na to, že při tom mohla být. U2 tam ale nebyli s The Claw a já je nefotil. Shrnuto a podtrženo: já jsem poskytl pro tuto knížku fotografie a byl jsem iniciátor onoho projektu. No a, protože jsem tam měl fotky, tak jsem se dostal i na titulek knížky, což pro mě byla obrovská čest. Co bych mohl chtít více, že?

U2tour.de: Jasně. Je titulní obrázek knížky Váš?
Ralph Larmann: Ne.

U2tour.de: Nemohl byste nám tedy říci celý příběh o tom, kdy se tedy tato fotografie z titulní stránky fotila?

Ralph Larmann: To celé se dělo během výstavby The Claw a já jsem pochopitelně fotografoval i tuto fázi. Když si uvědomíte, s jakým nasazením a pod jakým časovým presem pracovali jednotliví členové technického zázemí, tak nevycházíte z údivu, když ta obrovská konstrukce na konci stavby stojí. Toto maximální nasazení jsem viděl v Newarku (NJ) v New Meadowlands. Když byla postavená konstrukce, začaly se přidělávat ostatní části - světla, reproduktory, obrazovka. To všechno se dělo během jednoho dne - během dne koncertu. A večer po koncertu byla veškerá technika opět rozebrána tak, že zůstala opět jen železná konstrukce. Ta byla pak rozložená zvlášť. To byla prostě bomba! Během rozložení obrazovky se technici, kteří za to byli zodpovědní, zavěsili na lanech a začali s jejím rozebíráním. No a z té chvíle, kdy visí ti chlapi na lanech a chystají se odmontovat videoobrazovku ta fotka, která je na titulní straně knížky, pochází.

U2tour.de: Neuvěřitelný logistický "majstrštyk", který se během stavby a rozložení konstrukce The Claw, děl den co den. To celé jsme často viděli my fanoušci i po koncertu, kdy pódium zaplnili bezprostředně po show všemožní dělníci a začali s balením veškerého vybavení. Často bylo vše pryč už po půl hodině.

Ralph Larmann: Ano, bylo to neuvěřitelné, co se tam, z logistického hlediska, dělo. Bylo to drsné! Z tohoto důvodu tam byli lidé jako Jake Berry, kterého jsem zmiňoval dříve. Ten nikdy neseděl v kanceláři se založenýma rukama. Byl vždycky na pódiu a pracoval jako každý jiný dělník. On je prostě senzační. Seznámil jsem se s ním před lety, kdy pracoval pro Rolling Stones. Ten chlapík je doyen tohoto businessu - takové lidé jsou dnes unikátem, ale jsou pro úspěch takových hudebně-kulturních mašinérii pomyslným jazýčkem na vahách. Seznámit se s takovými lidmi je báječné. Jakeovi jsem pochopitelně daroval mé dvě knížky Stage Design a Stage Design Emotions, protože právě on pracoval pro většinu z těch projektů, které jsou v těch knížkách zmíněny. Tihle lidé jsou prostě šílenci - pracují a dělají svou práci na 100%.

Konec třetí části!

Hlasovali jste pro U2czech.blog.cz v soutěži o blog roku 2012? Ne? Tak to udělejte TADY.