Rozhovor se členem crew (I. díl)

Arne de Knegt - člen crew, která doprovází mohutnou konstrukci The Claw po celé světě. U2tour.de (KLIK) mělo v Sao Paulu jedinečnou možnost rozhovoru s tímto zajímavým človíčkem o tom, co a jak dlouho dělá, jaké problémy (a kde) nastaly během tour a mnoho zajímavých informací.

Na U2czech.blog.cz si nyní můžete přečíst první část zajímavého rozhovoru. Druhá bude následovat v průběhu několika dní.

U2tour.de: Arne, máme velkou radost z toho, že jste svolil k rozhovoru. Jak se ti daří a jak to v Sao Paulu jde?

Arne: Je mi fajn a tady v Sao Paulu to taky jde dobře.

U2tour.de: Pracuješ pro StageCo. Kdy jsi vlastně začal pracovat jako roadie?

Arne: Pracuji jako roadie pro StageCo od roku 2005. První show, na které jsem byl, byla v německém Gelsenkirchenu během Vertigo Tour 2005.

U2tour.de: Co je náplní tvé práce během U2360° Tour? Za co jsi zodpovědný?

Arne: Na 360° jsem zodpovědný hlavně za opláštění The Claw a ocelové části, kterými se toto opláštění na Claw připevňuje. To je to hlavní, co zde dělám.

U2tour.de: Jsou tři týmy, které sestavují ocelovou konstrukci. Jsi v týmu, který se nazývá "Blue Steel". Kolik lidí je v každém týmu?

Arne: To závisí trošku na tom, kde jsme. Protože v Evropě jsme měli řidiče náklaďáků, kteří transportovali část pódia. Tady v jižní Americe byla spedice převzata někým jiným, takže v tomto okamžiku máme tady v Brazílii 26 lidí na jeden tým. 26 je nás i v severní Americe. Mimo Evropu máme tedy 23-26 lidí. V Evropě je to 30 lidí.

U2tour.de: Spolupracoval jsi s velkými skupinami jako Rolling Stones, Muse nebo Bruce Springsteen. Jsi tedy jednoznačně odborníkem - co se výstavby pódia týká. Mohou být, podle tvého mínění, pódia pro stadiony v budoucnosti ještě větší nebo je The Claw absolutním maximem?

Arne: Ne, pódia mohou být pochopitelně větší. Otázka je, jestli na to dojde. Abychom postavili konstrukci The Claw nebo vesmírnou loď, jak se často o ní mluví, používá se systém čtyř věží. Čtyři hydraulické motory zvedají různé kusy, ale pracují jen na 40% výkonu. To znamená, že jsme s nimi schopní vyzvednout i jednou tak těžké konstrukce. Pracuji pro StageCo. jako externí spolupracovník, takže nevím všechny detaily, ale ony motory jsou tak nadimenzovány, že bychom byli schopni stavět ještě větší pódia.

U2tour.de: To by bylo celkem drahé. Dokázala by to kromě U2 jiná kapela?

Arne: To je otázka, kterou nám zodpoví až budoucnost. Když však srovnáme pódium z Vertigo Tour s tím nynějším, tak zjistíme, že během Vertigo Tour bylo pódium ve srovnání s tím nynějším o polovinu menší. I ve srovnání nákladů na transport. To byl ale rok 2005 a 2006. Když si však všimnete pódií skupin Muse a Coldplay, které byly na turné v minulém roce, postřehnete, že byly stejně veliké, jako to U2 během Vertigo Tour. V roce 2005 jsme si říkali, jestli něco může být ještě větší, než to vertigovské z roku 2005. A potom, o několik roků později, měly skupiny Coldplay a Muse i větší pódium, než U2 v letech 2005/2006. Možná budou mít Muse v roce 2016 větší pódium, než mají U2 nyní.

U2tour.de: V představách mnohých je povolání roadie spojováno spíše se zábavou a cestováním po všemožných zákoutích světa. Je to opravdu taková sranda nebo musíš tak tvrdě pracovat, že si přeješ, aby bylo turné už za tebou?

Arne: Myslím si, že obojí je pravda. Někteří lidé říkají: Wow, to je cool. Chtěl bych taky takovou práci. Já sám musím říct, že si nestěžuji. Teď jsem v Sao Paulu. Byl jsem například i v Kapském Městě před pěti nebo šesti týdny. Jsou tedy i pozitivní stránky povolání roadie. Na druhou stranu jsem často ve stresu a mám taky šíleně moc přesčasů. Mnozí z nás to berou jako práci. A volné dny jsou často dny, během kterých si člověk od stavby pódia jednoduše musí odpočinout.

U2tour.de: Jaká města jsi během U2360° Tour navštívil?

Arne: No, začalo to v roce 2009. Patřil jsem do týmu, který začal pracovat v Barceloně. Potom jsme s naším týmem navštívili města v Evropě a severní Americe.

U2tour.de: Byly i zastávky, kdy jsi měl pocit, že by bylo nejlepší, z toho města zmizet? Slyšel jsem, že nějaké problémy nastaly v Moskvě.

Arne: Ano, byli jsme v Moskvě. Příjde na to, co myslíš problémy. Nakazili jsme se tam nějakým virem. Myslím si, že 25-30 lidí bylo tenkrát nemocných a já taky. Není to sranda, když musíš konstrukci rozložit během pár hodin a mezitím lítat neustále na záchod. Tyto věci se ale mohou stát. Na druhou stranu byla Moskva jedním z vrcholů turné, protože po těch letech, kdy jezdíš po Evropě, znáš veškerá města jako Paříž, Amsterdam či Londýn. To jsou města, kam se jezdí pravidelně. Ale Moskva a Istanbul jsou příjemnou a dobrodružnou změnou. Až se ohlédneme zpátky, budou někteří z nás brát koncert v Moskvě jako nejtěžší úkol - při tom všem, co se nám tam stalo. Já to považuji za jeden z nezapomenutelných zážitků.

U2tour.de: Vypadá to, že celé tour podléhá přísným časovým režimům. Stavební tým vynechá vždy dvě zastávky. Mezi koncertem v Moskvě a v Istanbulu to bylo 12 dní. JE vůbec možné během 12 dní The Claw v Moskvě rozebrat a potom ho přesunout za tak krátkou dobu až do Istanbulu. je to skutečně tak těžké nebo to tak jen vypadá.

Arne: Ne. V Evropě jsem součástí týmu, který The Claw transportuje. V mém případě z Hannoveru do Moskvy a potom celou východní Evropou do Istanbulu. Během tohoto tour to bylo nejméně zábavné období, protože ty celou cestu víš, že nesmíš ztratit ani minutu, a to ani když jsi nemocný. Jeli jsme až na rusko-lotyšskou hranici, kde na nás čekali další řidiči, aby nás vystřídali a jeli s námi až do Turecka. To vše na tobě pochopitelně zanechává stopy stresu.

U2tour.de: A teď z jiného soudku - máš rád hudbu U2?

Arne: Osobně nejsem ani tak velký hudební fanoušek nikoho. Poslouchám rádio, ale když je rádio vypnuté, určitě nepatřím do skupiny lidí, kteří musí mermomocí poslouchat hudbu při práci. Musím ale říci, že si poslechnu U2 na živo raději, než jiné skupiny, se kterými jezdím tour taky.

U2tour.de: Nemusíš být přítomný na každém koncertu, ne?

Arne: Nemusíme být vůbec na stadionu. Jak jsem říkal, je nás 26 a máme náhradní program během dní, kdy se hraje koncert. V zásadě se přijdu podívat na první koncert, když je to možné. Když je ale koncert pozdě večer a my musíme brzo ráno začít pracovat, jsem na hotelu. Třeba tady v Sao Paulu jsem si byl prohlédnout první koncert, protože v Brazílii hrajeme tři koncerty a další dny máme ještě volno. Máme tedy čas odpočinout si před rozložením pódia.

U2tour.de: Měl jsi možnost setkat se se skupinou?

Arne: Ne, ale jíme ve stejné části backstage jako oni. Jasně, viděl jsem je, ale je to už něco jiného, anž kdybys k nim přišel a začal se s nimi vybavovat.