Spiegel.de: Přestavba hotelu přesunuta na neurčito
Server Spiegel.de přinesl zajímavý článek k přestavbě U2-hotelu Clarence. Na U2czech.blog.cz máte nyní možnost pročíst si zajímavou story okolo této (dnes již) kulturní památky.
Bono a The Edge koupili kdysi svou oblíbenou putyku v Temple Bar a nyní, o mnoho let později, patří členům U2 jeden z nejlepších hotelů v Dublinu. Přesto není každý obyvatel Dublinu nadšený z jeho z majitelů. Proč?
Je tady zatraceně moc světla. Je to menší, než by člověk myslel. Octagon Bar v Clarence Hotel je naplněný až k prasknutí a uprostřed místnosti ve tvaru osmiúhelníku se rozlívá Guinness doslova ve vteřinovém taktu. Místa na sezení jsou zabraná a napraná místa na stání připomínají spíše postávání na stadionu v sektoru domácích vlajkonošů, než bar nóbl hotelu. A to je teprve časné odpoledne.
Většině z hostů je čas ukradený a oproti 70. či 80. létům, kdy nebylo skrz cigaretový dým vidět na špičku nosu, je tu opravdu dýchatelno - především díky přísnému zákazu kouření, který platí ve všech irských hospodách.
Před třemi dekádami byl Octagon Bar nejen zakouřený, ale také pěkně odpudivý. Lak opadával a hotel postavený v roce 1852 si vysloužil pouhopouhé dvě hvězdičky. A ty byly hotelu určitě přiznány jen proto, že je z hotelu krásný pohled Liffey.
Tenkrát byl Octagon Bar synonymum pro umělecký rej - objevovali se tu dublinští umělci - malíři, spisovatelé, designéři nebo muzikanti. Do poslední skupiny patřili i dva mladí hubeňouři s pivkem v ruce - Bono a The Edge, kteří v době svých prvních hudebních krůčků nebyli ničím zvláštní, snad jen svým netradičním zjevem a puntíkatými kalhotami.
Bono a The Edge museli během těch všech strávených nocí ve svém oblíbeném "pubu" nasbírat mnoho zkušeností. Je nutností říci, že si tito dva hubeňouři hotel v roce 1992 koupili a kompletně jej během 20 měsíční přestavbě vybavili, aby jej mohli v roce 1996 znovu otevřít a ejhle - hotelu přibyly dvě další hvězdy. Od této doby se hotel pyšní hvězdami čtyřmi.
Clarence Hotel tak od této chvíle patří k nejlepším adresám v Dublinu. Se svými 49 pokoji a apartmány je to hotel malý, ale pohodlný. Nocleh se zde dá sehnat už od 139 euro. Kdo má ale chuť zahrát si na rockovou hvězdu na cestách, má možnost objednat si prezidentské apartmá za 2800 euro. Z terasy této luxusní komnaty však návštěvník neuvidí snový pohled na Dublin či Liffey, ale po otevření okenic uslyší nemilosrdný čilý ruch z Wellington Quay!
V roce 2007 ohlásil Bono nákladnou modernizaci. Ta měla stát 150 milionů euro a hotel se díky ní měl stát jedním ze skvostů hotelnictví, který by překonal hranice věčně zeleného a Guinnessem nasáklého Irska. Zodpovědnou osobou za první návrhy byl věhlasný architekt Norman Foster. Jeho novátorský design se však nelíbil každému Dubliňanovi.
Mnozí se postavili na odpor. Obávali se, že Clarence Hotel by ztratil svůj starý šmrnc - o tom, že by se musely zbourat některé sousední budovy pokládané za kulturní dědictví ani nemluvě. Úřady se tak vzpříčily. Bono a The Edge pohrozili, že další budoucnost hotelu je jistá jen s modernizací a přestavbou. Rok a půl trvalo, než dostali povolení ke stavbě. Co by však čert nechtěl - i na Irsko dopadla finanční krize a pro renovaci Clarence Hotel se nenašly peníze. Vzhledem k tomu, že rockeři nechtěli vše platit ze svých kapes, rozhodli se položit projekt k ledu na neurčito.
Hostům v Octagon Baru jsou tahanice o přestavbu totálně putna. Bono sem, U2 tam. Pro většinu hostů je důležité stihnout si objednat pití ještě předtím, než se vyrazí dál do města. Je to pochopitelné - v zemi s přesně určenou hodinou zavíraček hospod se totiž musí určit jasné priority.
Je tady zatraceně moc světla. Je to menší, než by člověk myslel. Octagon Bar v Clarence Hotel je naplněný až k prasknutí a uprostřed místnosti ve tvaru osmiúhelníku se rozlívá Guinness doslova ve vteřinovém taktu. Místa na sezení jsou zabraná a napraná místa na stání připomínají spíše postávání na stadionu v sektoru domácích vlajkonošů, než bar nóbl hotelu. A to je teprve časné odpoledne.
Většině z hostů je čas ukradený a oproti 70. či 80. létům, kdy nebylo skrz cigaretový dým vidět na špičku nosu, je tu opravdu dýchatelno - především díky přísnému zákazu kouření, který platí ve všech irských hospodách.
Před třemi dekádami byl Octagon Bar nejen zakouřený, ale také pěkně odpudivý. Lak opadával a hotel postavený v roce 1852 si vysloužil pouhopouhé dvě hvězdičky. A ty byly hotelu určitě přiznány jen proto, že je z hotelu krásný pohled Liffey.
Tenkrát byl Octagon Bar synonymum pro umělecký rej - objevovali se tu dublinští umělci - malíři, spisovatelé, designéři nebo muzikanti. Do poslední skupiny patřili i dva mladí hubeňouři s pivkem v ruce - Bono a The Edge, kteří v době svých prvních hudebních krůčků nebyli ničím zvláštní, snad jen svým netradičním zjevem a puntíkatými kalhotami.
Bono a The Edge museli během těch všech strávených nocí ve svém oblíbeném "pubu" nasbírat mnoho zkušeností. Je nutností říci, že si tito dva hubeňouři hotel v roce 1992 koupili a kompletně jej během 20 měsíční přestavbě vybavili, aby jej mohli v roce 1996 znovu otevřít a ejhle - hotelu přibyly dvě další hvězdy. Od této doby se hotel pyšní hvězdami čtyřmi.
Clarence Hotel tak od této chvíle patří k nejlepším adresám v Dublinu. Se svými 49 pokoji a apartmány je to hotel malý, ale pohodlný. Nocleh se zde dá sehnat už od 139 euro. Kdo má ale chuť zahrát si na rockovou hvězdu na cestách, má možnost objednat si prezidentské apartmá za 2800 euro. Z terasy této luxusní komnaty však návštěvník neuvidí snový pohled na Dublin či Liffey, ale po otevření okenic uslyší nemilosrdný čilý ruch z Wellington Quay!
V roce 2007 ohlásil Bono nákladnou modernizaci. Ta měla stát 150 milionů euro a hotel se díky ní měl stát jedním ze skvostů hotelnictví, který by překonal hranice věčně zeleného a Guinnessem nasáklého Irska. Zodpovědnou osobou za první návrhy byl věhlasný architekt Norman Foster. Jeho novátorský design se však nelíbil každému Dubliňanovi.
Mnozí se postavili na odpor. Obávali se, že Clarence Hotel by ztratil svůj starý šmrnc - o tom, že by se musely zbourat některé sousední budovy pokládané za kulturní dědictví ani nemluvě. Úřady se tak vzpříčily. Bono a The Edge pohrozili, že další budoucnost hotelu je jistá jen s modernizací a přestavbou. Rok a půl trvalo, než dostali povolení ke stavbě. Co by však čert nechtěl - i na Irsko dopadla finanční krize a pro renovaci Clarence Hotel se nenašly peníze. Vzhledem k tomu, že rockeři nechtěli vše platit ze svých kapes, rozhodli se položit projekt k ledu na neurčito.
Hostům v Octagon Baru jsou tahanice o přestavbu totálně putna. Bono sem, U2 tam. Pro většinu hostů je důležité stihnout si objednat pití ještě předtím, než se vyrazí dál do města. Je to pochopitelné - v zemi s přesně určenou hodinou zavíraček hospod se totiž musí určit jasné priority.
Komentáře
Okomentovat