eXPERIENCE+iNNOCENCE Tour 2018: Berlín pohledem čtenáře U2czech.blog.cz
Již tradičně jsem před tour požádal několik čtenářů U2czech.blog.cz o to, jestli by nám poté, co navštíví nějaký koncert v rámci turné, nesepsali krátký report. No a tady je další z nich - tentokrát od věrného čtenáře vystupujícího na U2czech.blog.cz pod pseudonymem bill.cz!No a v vy ostatní neváhejte a pište, pište a pište své zážitky, doporučení, rady, tipy - prostě to, co nás fandy během tour U2 nejvíce zajímá!
Byla to prostě klika. Když před řadou měsíců začal předprodej na evropskou část turné E+I 2018, jako první jsem si sehnal lístek do Paříže a přemýšlel, jestli jako druhou volbu zvolit berlínský koncert číslo 1, nebo počkat až přidají druhý a koupit si vstupenku na ten. Důvod? Druhé koncerty ve stejném městě by mohly dávat větší naději, že se v setlistu objeví nějaká ta změna, překvapení. Nakonec jsem se na spekulace vykašlal a koupil si rovnou Berlín 1. A špatně jsem tedy fakt neudělal, což potvrdí všichni ti nešťastníci, kteří si při druhé berlínské zastávce U2 poslechli akorát tři písně, dva "divácké covery" a šli domů…
Koncerty téměř vždy spojuji s několikadenní dovolenou v daném městě a ani Berlín nebyl výjimkou, byť už jsem zde byl (ano, i tehdy kvůli U2). Tentokrát jsem k hale vyrazil o trochu dříve než je u mě obvyklé, abych si v klidu zabral místo blízko pódia. Nikoliv vepředu u hlavního, ani u E-stage, ale u mola pod obrazovkou. Organizace před halou byla na německý smysl pro "ordnung" relativně nepřehledná a dovnitř se pouštělo až někdy okolo půl sedmé. Nákup trička na památku byl samozřejmostí a nebýt tří dam z Polska, které si zkoušely a porovnávaly na sobě hned několik triček - čímž čekání ve frontě ostatním asi o 15 minut protáhly, šlo by to rychle.
U mola jsem si vyhlédl místo, kde jsem odhadoval, že by se nejvíce měl pohybovat The Edge, hlavně u The Blackout. Čtvrtá řada, žádná velká tlačenice… A pak čekání. Okolo půl deváté se konečně spustilo intro. Jak už jistě víte, song Love Is All We Have Left nahradilo intro s protiválečnými motivy. Intro skvělé, ale Love mi docela chyběla; tento tip úvodu koncertů mám docela rád.
Následoval The Blackout, skvělý otvírák, který díky pohybu členů kapely přímo v obrazovce má mimořádně silný náboj. A za mě plus navíc za to, že jsem dobře odhadl pozici The Edge a měl ho skutečně přímo před sebou.
Lights Of Home je povedená skladba, následovala klasika I Will Follow a pak skvělá Red Flag Day. Naživo je ještě lepší než na desce.
Nebudu se rozepisovat o všech písničkách, však setlist všichni známe. O některých se ale přesto zmíním. Tak například leckdo při pohledu na seznam skladeb brblá, proč kluci pořád hrají Elevation. Také někdy mám tu myšlenku, ale pak v hale je to prostě jasné - je to opravdu silný nakopávák pro všechny, a to i na tribunách (budiž ke cti fandů z tribun, že hned od začátku většina z nich stála, není to pravidlo). Toto turné navíc Elevationu předchází intro, které známé z turné na přelomu tisíciletí. To celé ve spojení s navazujícím geniálním Vertigem (pro mě jedna z nejlepších skladeb U2 vůbec) udělalo z koncertu skutečně rockovou show. A nebyl zdaleka konec. Následovala na tomto turné premiéra v podobě Even Better Than The Real Thing. Jedna z mých oblíbených záležitostí skvěle šlapala. Když pak následoval démonický Acrobat, byla to pasáž koncertu, kterou bych se za sebe odvážil označit za nejlepší v celém koncertu.
Po takové porci energie muselo následovat pro kapelu trochu zklidnění. Přiznám se, že You're The Best Thing About Me mě prostě v live verzi nesedí. Celkově ta píseň mi k U2 příliš nejde. Rozumím, že kluci věřili, že konečně mají rádiový hit. Jenže průlom do hitparád se nekonal. Nám fanouškům je to srdečně jedno, ale chápu, že zkrátka přirozená muzikantská ješitnost funguje a kluky to štve.
Druhá "zklidňovačka" v podobě Summer of Love dopadla lépe, i odezva z publika se mi zdála vřelejší než z mého pohledu lehce "povinný" potlesk u předchozího Best Thing. Summer of Love doprovázená sugestivním videem o uprchlících zní v této podobě dobře, byť na desce samotné je jednou ze tří songů, které se mi líbí nejméně (Best Thing, Summer, The Showman). Téma uprchlíků, Evropské unie i dramatických událostí v Chemnitzu rezonovalo celým koncertem. V kontextu historie Německa a Berlína jako takového je to pochopitelné. Tentokrát bylo Bonových proslovů více než při předchozích dvou turné. Pro někoho to bylo už trochu moc, ale osobně s tím nemám problém. Nemusím sdílet všechny názory Bona, ale tohle jsou prostě U2, patří to k nim.
Dost negativních ohlasů jsem četl po vydání desky na Get Out Of Your Own Way. Z mého pohledu je to jednoduchá, ale dobrá píseň, která naživo funguje velmi dobře. Z přídavků jsem nadšený z Love Is Bigger. Působí jako nenápadná skladba, vlastně taková klasická U2-halekačka "o-o-o-oo", ale z mého pohledu je to jedna z nejchytlavějších věcí z nové desky.
U2 v letech 2015 až 2018 absolvují tři turné. To už se podle mého názoru nikdy ani náznakem nebude opakovat. Bůh ví, kdy se po tomto turné (možná s přídavkem nějaké minišňůry po open air stadionech Austrálie či jižní Ameriky) zase na pódiu ukáží. V koutku duše ale doufám, že to bude v roce 2021 k výročí Achtung Baby. A že zase budou nad hlavami fanoušků viset trabanty…
Koncerty téměř vždy spojuji s několikadenní dovolenou v daném městě a ani Berlín nebyl výjimkou, byť už jsem zde byl (ano, i tehdy kvůli U2). Tentokrát jsem k hale vyrazil o trochu dříve než je u mě obvyklé, abych si v klidu zabral místo blízko pódia. Nikoliv vepředu u hlavního, ani u E-stage, ale u mola pod obrazovkou. Organizace před halou byla na německý smysl pro "ordnung" relativně nepřehledná a dovnitř se pouštělo až někdy okolo půl sedmé. Nákup trička na památku byl samozřejmostí a nebýt tří dam z Polska, které si zkoušely a porovnávaly na sobě hned několik triček - čímž čekání ve frontě ostatním asi o 15 minut protáhly, šlo by to rychle.
U mola jsem si vyhlédl místo, kde jsem odhadoval, že by se nejvíce měl pohybovat The Edge, hlavně u The Blackout. Čtvrtá řada, žádná velká tlačenice… A pak čekání. Okolo půl deváté se konečně spustilo intro. Jak už jistě víte, song Love Is All We Have Left nahradilo intro s protiválečnými motivy. Intro skvělé, ale Love mi docela chyběla; tento tip úvodu koncertů mám docela rád.
Následoval The Blackout, skvělý otvírák, který díky pohybu členů kapely přímo v obrazovce má mimořádně silný náboj. A za mě plus navíc za to, že jsem dobře odhadl pozici The Edge a měl ho skutečně přímo před sebou.
Lights Of Home je povedená skladba, následovala klasika I Will Follow a pak skvělá Red Flag Day. Naživo je ještě lepší než na desce.
Nebudu se rozepisovat o všech písničkách, však setlist všichni známe. O některých se ale přesto zmíním. Tak například leckdo při pohledu na seznam skladeb brblá, proč kluci pořád hrají Elevation. Také někdy mám tu myšlenku, ale pak v hale je to prostě jasné - je to opravdu silný nakopávák pro všechny, a to i na tribunách (budiž ke cti fandů z tribun, že hned od začátku většina z nich stála, není to pravidlo). Toto turné navíc Elevationu předchází intro, které známé z turné na přelomu tisíciletí. To celé ve spojení s navazujícím geniálním Vertigem (pro mě jedna z nejlepších skladeb U2 vůbec) udělalo z koncertu skutečně rockovou show. A nebyl zdaleka konec. Následovala na tomto turné premiéra v podobě Even Better Than The Real Thing. Jedna z mých oblíbených záležitostí skvěle šlapala. Když pak následoval démonický Acrobat, byla to pasáž koncertu, kterou bych se za sebe odvážil označit za nejlepší v celém koncertu.
Po takové porci energie muselo následovat pro kapelu trochu zklidnění. Přiznám se, že You're The Best Thing About Me mě prostě v live verzi nesedí. Celkově ta píseň mi k U2 příliš nejde. Rozumím, že kluci věřili, že konečně mají rádiový hit. Jenže průlom do hitparád se nekonal. Nám fanouškům je to srdečně jedno, ale chápu, že zkrátka přirozená muzikantská ješitnost funguje a kluky to štve.
Druhá "zklidňovačka" v podobě Summer of Love dopadla lépe, i odezva z publika se mi zdála vřelejší než z mého pohledu lehce "povinný" potlesk u předchozího Best Thing. Summer of Love doprovázená sugestivním videem o uprchlících zní v této podobě dobře, byť na desce samotné je jednou ze tří songů, které se mi líbí nejméně (Best Thing, Summer, The Showman). Téma uprchlíků, Evropské unie i dramatických událostí v Chemnitzu rezonovalo celým koncertem. V kontextu historie Německa a Berlína jako takového je to pochopitelné. Tentokrát bylo Bonových proslovů více než při předchozích dvou turné. Pro někoho to bylo už trochu moc, ale osobně s tím nemám problém. Nemusím sdílet všechny názory Bona, ale tohle jsou prostě U2, patří to k nim.
Dost negativních ohlasů jsem četl po vydání desky na Get Out Of Your Own Way. Z mého pohledu je to jednoduchá, ale dobrá píseň, která naživo funguje velmi dobře. Z přídavků jsem nadšený z Love Is Bigger. Působí jako nenápadná skladba, vlastně taková klasická U2-halekačka "o-o-o-oo", ale z mého pohledu je to jedna z nejchytlavějších věcí z nové desky.
U2 v letech 2015 až 2018 absolvují tři turné. To už se podle mého názoru nikdy ani náznakem nebude opakovat. Bůh ví, kdy se po tomto turné (možná s přídavkem nějaké minišňůry po open air stadionech Austrálie či jižní Ameriky) zase na pódiu ukáží. V koutku duše ale doufám, že to bude v roce 2021 k výročí Achtung Baby. A že zase budou nad hlavami fanoušků viset trabanty…
Komentáře
Okomentovat