U2czech.blog.cz slaví X. narozeniny!

U2czech.blog.cz slaví deset let své existence! Když jsem začínal, tak jsem si nekladl žádné mety, neměl jsem skoro žádné ambice, nechal jsem to prostě plynout. Už mě nebavilo číst zprávy na jiných webech a chtěl jsem prostě udělat něco svého. A tak s přispěním mého bráchy začala tato dlouhá cesta! V roce 2007 jsem tento blog navštívil jen já sám a k dnešnímu dni to bylo přes 890000 lidí! Pro mě je to zadostiučinění a potvrzení toho, že to na U2czech.blog.cz dělám dobře!

Každé kulaté výročí se musí oslavit, a proto byl sestaven na základě Vašich dotazů obsáhlý a upřímný rozhovor s duší tohoto blogu, goldschmidchenem. Dotazů bylo pravdu hodně, ale často se opakovaly, tak jsme je "scvrkli" do následujích otázek. Máte tak jedinečnou možnost nahlédnout do zákulisí U2czech.blog.cz!

Kdo je vlastně goldschmidchen?

Tak každý, kdo navštěvuje U2czech.blog.cz a vloží do googlu moje jméno zjistí, kdo jsem, co jsem vystudoval (a že toho nebylo málo), kde žiju a všechny ostatní informace. Vždycky jsem dělal a dělám věci naplno - ať už jde o lásku, studium, práci nebo můj blog.

Co posloucháš kromě U2 za skupiny?

Možná své čtenáře překvapím, ale mou druhou nejoblíbenější skupinou jsou na milion procent němečtí Rammstein. ty mám mega rád, naposlouchaný a znám zpaměti všechny texty. Byl jsem na nich už několikrát - 2001 (když vydali Mutter), 2004 (Reise Reise), 2009 (Liebe ist für alle da), 2011 (Made in Germany Tour) a teď v roce 2017. Víc koncertů, než na U2 (úsměv).

Mám rád i OneRepublic, Linkin Park, NIN, něco od Slipknot, něco od Black Sabbath, atd.. Poslouchám hodně německé hudby - Wir sind Helden, Fanta 4, Sportfreunde Stiller, atd. atd. Poslouchám všechno, co se mi líbí - od popu, přes rap až po tvrdší hudbu.

Jak jsi se vlastně dostal k U2?

Vtip je v tom, že mě hudba U2 provázela vlastně už od útlého věku, protože mamčin brácha byl obrovským fanouškem U2 už od vydání The Joshua Tree v 80. letech. Ani nevím, jak se to k němu za "totáče" dostalo, ale dokonce jsem viděl fotografie, jak si tenkrát kluci pořídili klobouky, jako měl Bono a The Edge v Rattle And Hum a zakládali různé hudební kapely. Bohužel pro ně, nic z toho nebylo. Mlhavě si taky pamatuju období, kdy vyšlo Achtung Baby a jaký to byl po Joshue pro strejdu šok!

U2 jsem začal aktivně poslouchat v roce 1997, krátce po koncertu U2 v Praze. Učarovalo mě tenkrát album POP a jejich hudbě jsem propadl nadobro. Postupně jsem se prokousal discografií U2. Zajímavý je, že jsem to bral postupně od konce. Od POPu přes Achtung Baby, Rattle and Hum, atd. atd. Do dnesky mám nejraději tvorbu U2 z 90. let - Achtung Baby, Zooropu a POP - a zpozdějších album All That You Can't Leave Behind.

Co tě vedlo k tomu, abys založil U2czech.blog.cz?

Jako správný fanoušek jsem si pochopitelně nástupem internetu začal hledat info o U2 na internetu. Když jsem začínal tak existovaly dvě platformy, kde se scházeli čeští a slovenští fanoušci. Jednou z nich byla, pokud si dobře vzpomínám, U2online.sk a druhá byla greensite.sk/u2forum. Kdysi dávno byl i web U2.sk, ale ten taky zanikl. Ve vší úctě k jejich tehdejším provozovatelům, nemyslím to teď škaredě, ale způsob, jak byly stránky vedeny se mi nelíbil, protože jsem měl pocit, že se "aktivovaly" jen v období, kdy se něco začalo dít.

V léte 2007 mi můj brácha založil U2czech.blog.cz, vytvořil mi ten prastarý design a řekl mi: když jseš takovej fanoušek a nebaví tě číst ostatní weby, tak začni dělat něco sám! Bez mého bratra by U2czech asi nikdy nevznikl. Protože je můj brácha mladší a neměl pro mě tenkrát žádný dárek, tak jsem ho dostal k narozeninám (smích).

Jaké byly začátky?

Představ si situaci, že jsi založil fanstránku a nikdo ji nezná! To není žádná sranda - nikdo nezakládá weby, aby na ně nikdo nechodil. Nepropadal jsem nějakým panickým stavům a začal jsem se seznamovat s informačními zdroji a psát novinky, jakoby se nechumelilo a k tomu začal spamovat (smích) a doufal, že si na U2czech lidi najdou cestu. A když ne? Nevadí, stejně to dělám jako koníček a nic než dobrý pocit z toho nemám! Postupně jsem poznával weby a komunity věnující se U2 na západ od nás: U2station.com, U2tours.com, U2tour.de, U2market.com, U2valencia.com, U2place.com, U2eastlink.com a mnoho dalších. Zlepšil jsem se v jazycích, rozšířil si obzory jejich znalostí i znalosti o U2. Taková škola hrou.

V roce 2007 bylo k vydání dalšího alba pěkně daleko…

…přesně tak! Dva roky! Právě to je důvod, proč taky hodně webů skončí, protože mezi alby U2 je vždycky strašně dlouhá doba a není umění provozovat fanouškovskou stránku v období těsně před vydáním alba nebo tour, ale právě v těch dlouhých letech, kdy se v podstatě nic neděje a U2 mají zaslouženou pauzu. V tom si myslím taky U2czech.blog.cz nemá konkurenci, protože se na něm objevují aktuální témata i v době, kdy zrovna U2 "nefrčí".

Kdy přišel zlom v návštěvnosti?

Rozhodně na přelomu roku 2008/2009. Do té doby jsem měl návštěvnost okolo 80 lidí denně a dělal blog vlastně pro mě samotnýho. Nikdo nic nekomentoval, jen občas se objevil nějaký výstřel do tmy. Kupodivu mě to nevadilo. Zvykl jsem si a během těch let jsem se "vypsal". Když U2 oznámili album No Line On Horizon, došlo ke zlomu. Najednou se jednoho dne na blogu objevilo víc než 300 lidí a návštěvnost začala stoupat. Vůbec jsem nevěděl, odkud se ti lidi berou. Dokážeš si představit, že v listopadu 2008 na blog přišlo celkem 3500 lidí a v lednu to bylo okolo 8000, v březnu 15000 a v červenci 17000 a pořád to stoupalo? To byla čísla, o kterých se mi nikdy nesnilo. V srpnu 2009 přišlo na U2czech v jeden den 1064 lidí. Měl jsem nesmírnou radost - byla to sladká odměna za vytrvalost. Nezapomenutelný byl i chat s čtenáři, když v roce 2009 vysílalo BBC koncert U2 v Sheffieldu, ohlášení Songs Of Innocence, atd.

Kolik lidí se vlastně stará o U2czech.blog.cz.

U2czech.blog.cz spravuju od začátku sám. Nenašel jsem nikoho, komu bych mohl důvěřovat a faktem je, že jsem o tom ani jinak neuvažoval. Já to tu vybudoval, já to tu řídím. Myslím si, že i čtenáři mají jasno, U2czech má pak jednotnou filosofii a lidi ví, na koho se obrací.

Byla doba, kdy jsi s blogem chtěl přestat?

Ne, kupodivu nebyla. Ale řeknu ti něco upřímného: v minulosti jsem měl víckrát pocit, že někteří berou U2czech.blog.cz jako samozřejmost, jako něco, co je přirozené a bude tady vždycky a můžou si tak ke mně dovolit všechno, protože já jsem na nich nějak závislý. Byly dvě chvíle v historii blogu, kdy jsem byl fakt v divném rozpoložení a nechápal jsem, proč sem lidi chodí, když mě tak nesnáší. Zrovna mě, který pro komunitu fanoušků U2 v ČR a SR udělal tolik!

Vždycky to ale byly takový blbosti - jedna z nich byla představení nového designu blogu (KLIK) a druhá premiérové vystoupení tehdy krátce populárního revivalu (KLIK). Nevím, jestli si na to někteří vzpomenou, ale to byly dva okamžiky, co se mě hluboce dotkly.

Většinu názorů na design jsem bral, dalo se s tím něco dělat. Já moc s těmahle věcma okolo designu neumím - to asi poznali všichni, co sem chodí nějaký ten pátek. Ale pamatuju si, že jeden blb si dal práci a napsal k designu 5 komentářů za sebou o tom, jaký jsme v redakci blbci - nechápal jsem, ale zároveň mě to strašně naštvalo a tak jsem ho vyfuckoval. Dneska bych ho ignoroval, smazal a dal mu BAN - každý nějak dospíváme. Když jsem pak ale poprosil čtenáře, aby vytvořili header podle svých představ, tak se jich ozvalo asi jen 7 (při tehdejší denní návštěvnosti okolo 800 lidí). Nutno dodat, že tehdy vytvořené headery používám dodnes a autorům moc děkuji! Kritiků bylo mega, ale potom skutek utek.

Nebo s tím revivalem - někteří se den po premiéře zbláznili. Nemyslím si, že jsem byl nějak arogantní, ale co si mám myslet o člověku, který mi napíše, že:

• "nevážím si tě jako U2 fanouška, nevážím si tě ani jako člověka"
• "podle Pánaboha Bono neumí zpívat a originální kluci tvořej (s)hity...kdokoliv řekne, že to tak není je hloupá ovce, co žere všechno co Bono řekne. Ale pokud někdo tady řek, že Bonoman neumí zpívat, což podle ukázek neuměl, tak tě hned Pánbůh pokáral, že nemáš hudební sluch"
• Goldie sedi, opisuje z netu a kritizuje U2, kterym nesaha ani po kotniky. Inkasovat z jejich jmena mu na reklamach ale nevadi.

Faktem je, že toto mi znělo v mysli dlouhou dobu a malinko jsem zahořkl. Nebyl jsem zvyklý na takové návštěvnosti a nebyl jsem připraven na takové výpady. Někteří lidi prostě žijou jen online. O takový lidi ale na blogu nestojím a doufám, že sem už, jak mi v komentářích slibovali, nepáchli. A to nemluvím o tom, kolik mi přišlo tehdy emailů k tomu, jaká jsem neskutečná p**a nafoukaná a co já vím ještě.

Proč jsi vlastně nepřešel na nějakou jinou doménu? Proč jsi třeba nešel do něčeho jako U2czech.cz?

U2czech.blog.cz dělám rád, ale i když jsem v posledních letech aktivitu na přání mé přítelkyně a z důvodu i mých jiných koníčků zredukoval (třeba, že nepopisuju každý koncert v rámci tour do podrobnosti, jak jsem to dělal dřív), stojí to i tak mnoho času. Nikdo si nedokáže představit, kolik času blog stojí. Webová stránka by stála finance a byla by náročnější na údržbu. Musel bych vytvořit fórum, po kterém hodně lidí volá a spravovat ho. Nehledě na to, že U2 je značka a z toho můžou vyplynout různé průsery. Nechci skončit jako admin fanwabu Rammstein, který si musel vzít půjčku, aby zaplatil pokutu za to, že nějaký chytrák dal na jeho stránku odkaz ke stažení nové písničky. Prostě bych se necítil příjemně. Na blog.cz mi to vyhovuje víc, nic mi tu nechybí. Už jsem tu usazený, mám svých pravidelných 200-300 čtenářů denně i v období "sucha" a 300-1000 čtenářů, když se něco děje.

A co U2czech.blog.cz a sociální sítě?

No, tak na tom je špatně (smích). To je právě to, co jsem říkal o tom investovaném času. Vím, žijeme v době postwebové, vše je na twitteru, instagramu a facebooku. To bych ale u počítače seděl od rána do večera. A založit si profil pro U2czech a dávat na facebook odkazy na články jinde? To by mě nebavilo, to není nic tvůrčího.

Na jednu věc jsem ale strašně pyšný - facebookovská stránka "Chceme U2 v ČR!/We want U2 to play in the Czech republic!". Co do počtu je nás fakt hrstka, co chceme U2 u nás a malinko mě mrzí, že ostatní členové se nesnaží tuto skupinu zpopularizovat a pozvat své přátele, ale během těch let se mi podařilo sesbírat obrovské množství materiálu (články, raritní fotky, atd.) z doby koncertu U2 v Praze. Nevím, jak to vnímají ostatní členové té skupiny, ale to jsou pro mě osobně cenné artefakty.

Proč nikdy nebyl nějaký sraz fanoušků U2 nebo čtenářů U2czech.blog.cz?

Určitě by to bylo super, ale prostě jsem se k tomu neodhodlal. Pár lidí, co čte U2czech znám a mnoho z nich jsou úžasní lidé, ale v ČR není taková U2 komunita, aby to bylo něco masového. I když by bylo fajn jen tak s některými posedět v hospodě. Nikdy neříkám nikdy!

Jaký byl a jaký je tvůj vztah k U2?

Shrnu to krátce. Dlouhou dobu bych se popsal jako pravověrný U2 fanatik. Teď jsem ve stavu, že jsem pořád velký fanoušek, těším se na nový materiál, šetřím peníze na nové tour, protože TJTT 2017 mě neoslovila, poslouchám starý materiál, koncerty, ale U2 už delší dobu beru s rezervou. Nechci, aby to vyznělo divně, ale už rozhodně nežeru vše - v politických názorech (názorech na Trumpa například), názorech na charitu jsem se skupinou rozešel už dávno. Nechci to ale dále rozvádět, protože některým mým čtenářům jiný názor nebo spíše názor, jak ho prezentuju já, nedělá dobře. Ti právě mají to moje fanatické období, které jsem měl dřív.

Nemrzi tě, že jsi nejel na Joshua Tree Tour 2017?

Ne, ani jsem se nesnažil koupit lístky. Představa, že dám 200 euro za lístky a poletím někam, kde už jsem byl víckrát, mě nelákala. Například Berlín jsem navštívil snad 10x. I když musím přiznat, že jsem si tak v březnu říkal, že mě to bude mrzet, ale vůbec. Slyšel jsem jen koncert ve Vancouveru (KLIK), líbí se mi jak hrajou Exit a In Gods Country. Vím, že to řeknu teďka jako někdo, kdo snad nefandí U2, ale mě tahle myšlenka od začátku přišla blbá. Takové tour z donucení. Nemáme album, ale musíme jít podle Live Nation na tour? Tak pojeďme tu Joshuu. Vždyť i Bono říkal v dokumentu Year in Pop, že 80. léta byla opruz a neupřímná doba a teď se k nim obrací. Album The Joshua Tree je super a nový materiál se nemá šanci se jí vyrovnat, ale já raději na tour, kde je možnost poslechnout si něco nového. Mám rád to vzrušení, když přichází nový singl, najednou se na youtube objeví nové klipy nahraný někde na pláži před Bonovým domem, všemožný spekulace. Přsto všechno jsem na U2czech.blog.cz informoval o všem, co se během tour šustlo a nechtěl jsem kazit lidem dojmy z tour tím, že když nejedu já, tak přes to nejede vlak.

Co bude s U2czech.blog.cz dál?

Po U2360° Tour v roce 2011 jsem si upřímně myslel, že jsem se svým blogem dokázal maximum a už to nikdy nepřekonám, ale opak je pravdou. V roce 2015 se mi podařilo zapojit komunitu mých čtenářů ještě více do dění blogu tím, že psali reporty z koncertů tour. To byla bomba a byl jsem rád, že se to líbilo i mým čtenářům! Ono sednout si, napsat něco, co dává hlavu a patu, to není jen tak! O tom se jistě přesvědčili i pisatelé, ale já byl vždycky rád a tímto bych jim chtěl poděkovat!

V roce 2017 jsem opět dosáhl rekordní návštěvnosti blogu, vyhlížím 1 milion návštěvníků. Budoucnost vidím dobře. A když na blog lidi přestanou chodit? I to se časem stane - třeba až U2 odejdou do hudebního důchodu, na to se musí připravit každý, kdo něco takového dělá. Nic totiž netrvá věčně.