U2 LIVE v Kolíně nad Rýnem II. - očima čtenářky U2czech.blog.cz
Čtenářka Aneta (shodou okolností také jako členové redakce U2czech.blog.cz z Jihomoravského kraje) nám poslala svůj report o tom, jak viděla druhý kolínský koncert U2. Poznávání starodávného Kolína nad Rýnem, místní dóm, obhlídka stadionu, čekání, stres, napětí a adrenalín - i tak může vypadat cesta fanouška U2! Srdečně děkujeme za report!Zároveň je to motivace pro Vás ostatní - pište, pište a pište do redakce Vaše postřehy, zkušenosti, rady a jiné informace z probíhajícího U2 tour. Napište a pošlete do naší redakce report i když už někdo o "vašem" koncertě něco napsal! Myslím si, že mluvím za všechny čtenáře U2czech.blog.cz, když řeknu, že nás to baví!
Znáte to. Vrátíte se z koncertu a okamžitě si řeknete, že potřebujete vidět další. A hned. Je to prostě droga. Posedlost. A s tímhle pocitem jsme odjížděli z Berlína. Za pár dní přece pojedeme znova! A tak jsme se po třítýdenní pauze konečně dočkali. Zítra jedeme zase na U2! V pátek jsme tedy vyrazili busem z Brna do Kolína. Jeli jsme celou noc a v sobotu kolem desáté hodiny ráno už jsme byli na místě. Byli jsme unavení, ale to nás rychle přešlo, protože jsme vystoupili pár metrů od Lanxess arény. To nám zvedlo náladu, adrenalin a vlastně kdoví co všechno, zkrátka fotili jsme se před arénou a u plakátů a já jen doufám, že nás při tom nikdo nepozoroval, protože by nás měl za magory, ale v tu chvíli nám to bylo vlastně jedno. Tak tady se to zítra všechno odehraje. Chlápci ze security už stavěli zábrany, postávalo tam i pár fanoušků. Náš koncert následoval až zítra (v neděli) a byli jsme za to rádi, alespoň si předem obhlídneme terén. Ubytování jsme měli 25 min pěšky od arény, kousek od katedrály - což bylo super. Dokonce jsme nemuseli použít ani dopravu
Cesta k hotelu nás vedla přes most Hohenzollern s krásným panorama katedrály v pozadí. I přes šedivé počasí to mělo nádhernou atmosféru. Rýn, racci, projíždějící vlaky, tisíce zámečků na plotě. Ubytování, rozjímání v katedrále, a pak už jsme celí natěšení vyrazili zpět k Lanxess aréně, abychom měli přehled, co nás zítra čeká. Dorazili jsme něco po šesté hodině. Než jsme došli k hlavním vstupům, zastavilo nás nejméně 10 lidí, jestli jako nemáme lístky na prodej. Jinak vstupy byly 4, z toho 3 byly pouze na tribuny a zbývající vstup (stání) byl ve spodní částí arény - tam byla hodně dlouhá fronta a lidi, co šli dovnitř jednoho po druhém celkem důkladně prohledali a jestli jsem viděla dobře, tak e-ticket zkontrolovali a pásek dostali až těsně před vstupem, když šli na řadu.
Začalo nás mrzet, že taky nemáme lístek, tak jsme raději vyrazili, byť se smíšenými dojmy, zpátky na hotel. Most i katedrála už byly osvětlené a působilo to nádherně. Takto je Kolín mnohem hezčí, než šedivé stíny, které nás přivítaly ráno!
Druhý den, tedy v den koncertu, jsme se probudili do vcelku krásného rána. Dopoledne jsme vyrazili na další obhlídku města. Procházeli jsme se podél Rýna, fascinováni každou projíždějící lodí, a šli směrem k ZOO a botanické zahradě. V těchto místech se můžete přes řeku dostat kabinkovou lanovkou. Na jedné straně ZOO, na druhé krásný a rozlehlý Rhein Park. Tam se dá krásně odpočívat! My jsme lanovku raději nezkoušeli, přešli jsme most pěšky a chvíli čerpali energii v parku. Mimochodem, botanická zahrada určitě stojí za zhlédnutí, vstupy do skleníků jsou zdarma a nemusíte být zrovna kytkofil (jako jsem já), aby se vám tam líbilo. Na ZOO jsme si netroufli, prohlídka by jistě zabrala několik hodin a my už jsme byli celí nervózní, jak to vypadá před halou!
K hale jsme přišli kolem 15:30. Tušili jsme, že to bude pozdě, ale vzhledem k počasí bychom to dříve asi nezvládli. Tlučící srdce se nám na chvíli zklidnilo, obavy z prvního dne se nepotvrdily! Lidí tam už stálo dost, ale aspoň se řada ještě nezatáčela :) A hlavně, organizátoři stáli na konci řady, aby mohli nově příchozivším ihned zkontrolovat lístek a předat pásek. Takže odbavení bylo během několika vteřin. Paráda, teď už jen čekat. K velkému údivu se za chvíli objevila i holka, co nám nechala na ruku napsat čísla a zapsala si naše jména. 275 a 276. Trošku nás to zarazilo. Jestli to bylo nutné při už tak vyšším čísle. Pomalu jsme vlastně byli smířeni s tím, že první řady to už nebudou. Nějak to ale dopadne! Poklidné čekání vystřídala nervozita s každým prudším pohybem v předních pozicích. Kolem šesté hodiny se začalo něco dít a všichni se smrskli do jednoho chumlu před turnikety. Začalo slabě pršet a byla zima. Vedle nás seděli dva klidní Irové a chlastali do posledních chvil, měli totiž ještě dost zásob. Ti napjatou atmosféru v jednu chvíli odlehčili - pod jedním z nich, tlustějším, se najednou propadla židle, kterou rozsedl a všichni propukli v děsnej smích.
A najednou to bylo tady! Všechno se odehrálo strašně rychle, kontrola byla vcelku ošizená, jenom se mi letmo podíval do kabelky a když řekl OK, byl to pro mě povel, jako když při sprintu odpálí z pistole. Myslím, že byly 3 turnikety, takže naráz vyběhli tak 2-3 lidi. Ještě rychle čekám na Honzu a řvu BĚŽÍME!!! Honza mi odvětil svým obvyklým ZANDEJ! a dál nemusel nic říkat. Tady se mi úplně vybavila scéna ze začátku U23D. To, že se běželo spodkem arény, mělo perfektní atmosféru. Když jsem vyběhla na plochu a viděla před sebou volné místo těsně na plotě u mola, kousek od hlavní stage, málem jsem omdlela radostí. JO, je to naše!!! Číslo z ruky jsem si nenápadně schovala, ale zase na druhou stranu, ten sprint nebyl vůbec zlej:D Jinak před hlavní stage už byly asi 2 řady a plnilo se to všude dost rychle. Přijít o pár vteřin později a stojíme vzadu.
Teď už tedy nezbývalo nic jiné, než čekat. Kolem 20:15 začala hrát People Have the Power a lidi začali natěšeně jásat a užuž vyhlíželi, až se na e-stage objeví Bono. Celá hala stála, celá hala tleskala a zpívala. A odpal nastal hned na začátku v podobě Miracle, Out of Control, Vertigo. Bono neskutečně hecoval publikum a tempo koncertu šlapalo dokonale! Když při I Will Follow Bono poprvé přišel přímo před nás na molo, myslím, že jsem ani nedýchala. Husina po celém těle. Klečící Bono s obrazem své matky nad hlavou - intenzivní emoce. Dojem byl dokonalý - výhled na všechny strany, zvuk i okolní fanoušci. Jedinou nevýhodou našeho místa bylo to, že byl nepřehledný "výhled" na projekci - displej jsme měli totiž přímo nad hlavou, kterou jsme museli hodně zaklonit. V tomto jsou fajn tribuny, nejlépe paralelně s molem. My jsme však měli něco lepšího - ani ne metr od nás, přímo před námi jako na dlani pořád promenádoval Bono; Edge k nám přišel zahrát ta nejlepší sóla. Při akustické SBS, kdy všichni stojí vedle sebe na molu, před námi bubnoval Larry. Perfektní bylo i Raised by Wolves - zleva Edge a zprava zuřící Bono.
Následovala Until s vymakanou projekcí. Na konci Even Better Than The Real Thing, kterou odehráli uvnitř obrazovky, se konečně dočkali fanoušci u e-stage, protože se před nimi z obrazovky postupně vynořili všichni členové kapely. Vše vesměs probíhalo podle scénáře z předchozích koncertů. Když však Bono vyzval "kytaristu z publika", což jak se později ukázalo byla holka, místo očekávané Angel of Harlem se zeptal: umíš akordy na Party Girl? V tom vypukl obrovský jásot, protože na této tour zazněla v Evropě poprvé. Při City of Blinding Lights se štěstí usmálo na dalšího fanouška - Bono zničehonic ukázal na týpka a pak s ním zpíval na pódiu. A dokonce mu věnoval svoje brýle! No, určitě bych to prožívala jinak, ale koneckonců můžeme jen závidět. Dalším pěkným momentem bylo blahopřání Happy Birthday pro Billa Gatese k jeho 60. narozeninám. Vrcholem koncertu pro mě byla určitě Bad a když si Edge a Adam prohodili kytary, bylo úplně jasné, že bude i 40!
Atmosféra byla euforizující. Lepší rozloučení jsme si nemohli přát! Přesto, že tento večer zahráli nejdelší setlist z celé tour, uteklo to neskutečně. Obrovský příval emocí a energie vstřebávám ještě teď.
Komentáře
Okomentovat