U2 LIVE v Kolíně nad Rýnem II. - očima čtenáře U2czech.blog.cz
A mámte tu report z II. koncertu U2 v Kolíně nad Rýnem od čtenáře Martina! Martin popisuje krásy města, catering v hale, koncert z perspektivy sedícího fandy, přímo nad předsunutým pódiem. Proč? Protože U2!Druhé město, třetí koncert, přesto to bude v něčem jiném, věděl jsem. Poprvé při IE Tour totiž mám lístek na tribunu a nikoliv na stání. Bude dobrá akustika, nebo se kytara The Edge utopí v prapodivných odrazech zvuku, jak se to při koncertech v halách mnohdy stává? A co fanoušci? Budu štvát lidi za sebou, když hodlám stát a nikoliv sedět zařezaně v sedačce? Ale popořadě.
Autobus měl zastávku sotva několik stovek metrů od Lanxess Areny a na místo dorazil po zhruba deseti hodinách jízdy z Prahy kolem půl desáté dopoledne. Do večerního koncertu času dost, vhodná příležitost vypravit se na první obchůzku města. U haly v těchto mlhavých a chladných hodinách už přesto "kempovala" dobrá dvacítka skalních fans. V duchu jsem poslal vzkaz všem svým známých, kteří mě neopomněli před cestou častovat provokativními otázkami: "Ty jedeš na třetí stejnej koncert? To jako fakt?!" Jo, to jako fakt. Proč? Protože U2! A podívejte, jestli já vám připadám jako fanatik, že jedu během tří týdnů na třetí koncert, tak co byste si pak mohli myslet o těchto fanoušcích, kteří táboří před halou i déle než 12 hodin před začátkem… A odpověď byste dostali stejnou: Protože U2!
Od prvních momentů mě Kolín nad Rýnem zaujal více než Berlín. Atmosféra starobylého města, všudypřítomných kostelů i úzkých uliček lemovaných typickými historickými domy vás pohltí velmi rychle. Byla neděle, takže kostely byly otevřené a konaly se v nich bohoslužby. A když v obřím Dómu, čili v Katedrále svatého Petra, začaly bít zvony, muselo to zapůsobit i na člověka církevními rituály takřka neposkvrněného. Tedy i na mě. S polednem se počasí nad Kolínem zlepšovalo, vysvitlo slunce a člověk si mohl prohlédnout z Panoramy, vyhlídkové plošiny na vrchu 28 pater vysokého věžáku, město hezky z ptačí perspektivy.
Procházka podél Rýna je také fajn zážitek. Množství hospůdek, restaurací s příjemným posezením a nikterak dramaticky vysokými cenami. Místní pivo Kölsch je výborné a většinou vám jej servírují z úzkých 0,2 l sklenicích. Finančně to sice oproti klasickým půllitrům není úplně výhodná varianta, na druhou stranu máte jistotu, že vám "nevyvětrá".
Ubytování jsem si zamluvil v hotelu vzdáleném sotva 10 minut chůze od arény. Jelikož jsem měl, jak už bylo zmíněno v úvodu, vstupenku na tribunu, nikterak jsem nespěchal a ke stadionu vyrazil až kolem 18:30. Vchody už byly v tu dobu otevřené, žádné fronty se nekonaly stejně jako kontroly. Popravdě jsem překvapený, jak laxně zrovna Němci brali kontroly u vstupu. Ne že bych toužil po kontrolách jako při fotbale, ale tohle už mi přijde jako druhý extrém. Na druhou stranu jsem četl od jiných fanoušků, že oni byli kontrolováni celkem poctivě. Tak asi opravdu záleželo na tom, na koho z personálu člověk natrefil.
Lanxess Arena je krásná, pojme až 20 tisíc diváků. Občerstvení poměrně fádní, ale nejsme tu kvůli gurmánským zážitkům. Po zhruba 20 minutách od vstupu do arény a nalezení příslušného vchodu do horního patra tribuny se automaticky otevřely dveře do ochozů a mohlo se přímo k místům. Sedačku jsem měl v první řadě nejvyššího patra tribuny přímo proti malému kruhovému pódiu. Bylo jasné, že z efektních animací na obrazovkách nebude zhola nic, doufal jsem ale, že alespoň něco bude vidět na malé obrazovce namontované přímo proti tribunám, na které jsem byl i já.
Obavy z fanoušků zarytě sedících na svých místech se bohužel s prvními songy naplnily. V sektoru za mnou se nepostavil snad nikdo. Postupně nás, kteří jsme už, s prominutím, na zadku nevydrželi, přibývalo a od zhruba poloviny koncertu už se víc stálo než sedělo. Mile mě překvapil zvuk. Podle mého amatérského ucha byl výborný. Obrazovka nad kruchovým pódiem skvěle splnila svou funkci, promítala hlavně záběry na členy kapely při písních, které odehrály na hlavním pódiu a z našich míst by na ně nebylo příliš vidět. Byl to tedy úplně jiný pohled na koncert, než na který je člověk, takřka bez výjimky kupující lístky na plochu, zvyklý. Ano, atmosféra tím pro mě trochu trpěla. Ovšem víc než neobvyklou perspektivou, tak hlavně zmiňovanou neaktivitou značné části lidí v mém sektoru.
O playlistu toho bylo napsáno už hodně. Rekordní počet 27 songů, nečekané zařazení Party Girl a hlavně závěrečné dvojice Bad-40. Předpokládal jsem, že se chlapci s Kolínem nad Rýnem rozloučí songem I Still Haven´t Found. Den předtím hráli One a při předchozích druhých-finálních koncertech v Turíně a Antverpách se Bad ani 40 nekonaly. O to větší překvapení a o to větší radost z toho, že jsem poprvé tyto dva songy slyšel naživo.
Ke koncertu samotnému ještě dva drobné postřehy: Bono se pral s nesprávně fungujícím odposlechem, jednou mu jej dokonce museli technici přímo na pódiu měnit. Kromě fanynky, která kapelu doprovodila na akustickou kytaru při Party Girl, se na molo, jenž propojuje obě části stage, dostal i další fanoušek. A to nečekaně při City of Blinding Lights. Svou pětiminutovku slávy sice prožíval hodně introvertně, ale i tak si od Bona vysloužil brýle jako suvenýr. No, neberte to.
Stručně shrnuto, opět vynikající koncert. A z té výšky poměrně strmých tribun jsem si mohl vychutnat pohled na ozářený kotel plný lidí pod sebou zvláště při začátku Streets, kdy se naráz rozsvítí všechna světla. Však to znáte, ale z výšky ten klasický vrcholný moment vypadá ještě o něco magičtěji.
Druhý den už bylo počasí o poznání horší, přesto se všem, kteří se stejně jako já vraceli až večerním autobusovým spojem, vyplatilo pořádně prochodit tohle krásné město nad Rýnem.
Kolínským vystoupením jsem pro letošní rok s živými koncerty U2 skončil. Byly tři, a to je tak akorát. Věřím, že příští rok bude turné pokračovat. Upřímně ale doufám, že to již bude po vydání nového alba, kdy se z období Nevinnosti přesuneme do časů, když už naši chlapci měli i nějaké ty Zkušenosti. Další část turné po Evropě a Severní Americe s více méně stejným playlistem už by byla, popravdě, trochu nuda. Ale jedním dechem dodávám, že i kdyby tato varianta nastala, tak si minimálně dva koncerty dám i příští rok. Proč? Protože U2!
Autobus měl zastávku sotva několik stovek metrů od Lanxess Areny a na místo dorazil po zhruba deseti hodinách jízdy z Prahy kolem půl desáté dopoledne. Do večerního koncertu času dost, vhodná příležitost vypravit se na první obchůzku města. U haly v těchto mlhavých a chladných hodinách už přesto "kempovala" dobrá dvacítka skalních fans. V duchu jsem poslal vzkaz všem svým známých, kteří mě neopomněli před cestou častovat provokativními otázkami: "Ty jedeš na třetí stejnej koncert? To jako fakt?!" Jo, to jako fakt. Proč? Protože U2! A podívejte, jestli já vám připadám jako fanatik, že jedu během tří týdnů na třetí koncert, tak co byste si pak mohli myslet o těchto fanoušcích, kteří táboří před halou i déle než 12 hodin před začátkem… A odpověď byste dostali stejnou: Protože U2!
Od prvních momentů mě Kolín nad Rýnem zaujal více než Berlín. Atmosféra starobylého města, všudypřítomných kostelů i úzkých uliček lemovaných typickými historickými domy vás pohltí velmi rychle. Byla neděle, takže kostely byly otevřené a konaly se v nich bohoslužby. A když v obřím Dómu, čili v Katedrále svatého Petra, začaly bít zvony, muselo to zapůsobit i na člověka církevními rituály takřka neposkvrněného. Tedy i na mě. S polednem se počasí nad Kolínem zlepšovalo, vysvitlo slunce a člověk si mohl prohlédnout z Panoramy, vyhlídkové plošiny na vrchu 28 pater vysokého věžáku, město hezky z ptačí perspektivy.
Procházka podél Rýna je také fajn zážitek. Množství hospůdek, restaurací s příjemným posezením a nikterak dramaticky vysokými cenami. Místní pivo Kölsch je výborné a většinou vám jej servírují z úzkých 0,2 l sklenicích. Finančně to sice oproti klasickým půllitrům není úplně výhodná varianta, na druhou stranu máte jistotu, že vám "nevyvětrá".
Ubytování jsem si zamluvil v hotelu vzdáleném sotva 10 minut chůze od arény. Jelikož jsem měl, jak už bylo zmíněno v úvodu, vstupenku na tribunu, nikterak jsem nespěchal a ke stadionu vyrazil až kolem 18:30. Vchody už byly v tu dobu otevřené, žádné fronty se nekonaly stejně jako kontroly. Popravdě jsem překvapený, jak laxně zrovna Němci brali kontroly u vstupu. Ne že bych toužil po kontrolách jako při fotbale, ale tohle už mi přijde jako druhý extrém. Na druhou stranu jsem četl od jiných fanoušků, že oni byli kontrolováni celkem poctivě. Tak asi opravdu záleželo na tom, na koho z personálu člověk natrefil.
Lanxess Arena je krásná, pojme až 20 tisíc diváků. Občerstvení poměrně fádní, ale nejsme tu kvůli gurmánským zážitkům. Po zhruba 20 minutách od vstupu do arény a nalezení příslušného vchodu do horního patra tribuny se automaticky otevřely dveře do ochozů a mohlo se přímo k místům. Sedačku jsem měl v první řadě nejvyššího patra tribuny přímo proti malému kruhovému pódiu. Bylo jasné, že z efektních animací na obrazovkách nebude zhola nic, doufal jsem ale, že alespoň něco bude vidět na malé obrazovce namontované přímo proti tribunám, na které jsem byl i já.
Obavy z fanoušků zarytě sedících na svých místech se bohužel s prvními songy naplnily. V sektoru za mnou se nepostavil snad nikdo. Postupně nás, kteří jsme už, s prominutím, na zadku nevydrželi, přibývalo a od zhruba poloviny koncertu už se víc stálo než sedělo. Mile mě překvapil zvuk. Podle mého amatérského ucha byl výborný. Obrazovka nad kruchovým pódiem skvěle splnila svou funkci, promítala hlavně záběry na členy kapely při písních, které odehrály na hlavním pódiu a z našich míst by na ně nebylo příliš vidět. Byl to tedy úplně jiný pohled na koncert, než na který je člověk, takřka bez výjimky kupující lístky na plochu, zvyklý. Ano, atmosféra tím pro mě trochu trpěla. Ovšem víc než neobvyklou perspektivou, tak hlavně zmiňovanou neaktivitou značné části lidí v mém sektoru.
O playlistu toho bylo napsáno už hodně. Rekordní počet 27 songů, nečekané zařazení Party Girl a hlavně závěrečné dvojice Bad-40. Předpokládal jsem, že se chlapci s Kolínem nad Rýnem rozloučí songem I Still Haven´t Found. Den předtím hráli One a při předchozích druhých-finálních koncertech v Turíně a Antverpách se Bad ani 40 nekonaly. O to větší překvapení a o to větší radost z toho, že jsem poprvé tyto dva songy slyšel naživo.
Ke koncertu samotnému ještě dva drobné postřehy: Bono se pral s nesprávně fungujícím odposlechem, jednou mu jej dokonce museli technici přímo na pódiu měnit. Kromě fanynky, která kapelu doprovodila na akustickou kytaru při Party Girl, se na molo, jenž propojuje obě části stage, dostal i další fanoušek. A to nečekaně při City of Blinding Lights. Svou pětiminutovku slávy sice prožíval hodně introvertně, ale i tak si od Bona vysloužil brýle jako suvenýr. No, neberte to.
Stručně shrnuto, opět vynikající koncert. A z té výšky poměrně strmých tribun jsem si mohl vychutnat pohled na ozářený kotel plný lidí pod sebou zvláště při začátku Streets, kdy se naráz rozsvítí všechna světla. Však to znáte, ale z výšky ten klasický vrcholný moment vypadá ještě o něco magičtěji.
Druhý den už bylo počasí o poznání horší, přesto se všem, kteří se stejně jako já vraceli až večerním autobusovým spojem, vyplatilo pořádně prochodit tohle krásné město nad Rýnem.
Kolínským vystoupením jsem pro letošní rok s živými koncerty U2 skončil. Byly tři, a to je tak akorát. Věřím, že příští rok bude turné pokračovat. Upřímně ale doufám, že to již bude po vydání nového alba, kdy se z období Nevinnosti přesuneme do časů, když už naši chlapci měli i nějaké ty Zkušenosti. Další část turné po Evropě a Severní Americe s více méně stejným playlistem už by byla, popravdě, trochu nuda. Ale jedním dechem dodávám, že i kdyby tato varianta nastala, tak si minimálně dva koncerty dám i příští rok. Proč? Protože U2!
Komentáře
Okomentovat