U2 LIVE v Berlíně (1. koncert): očima čtenáře U2czech.blog.cz
Pravidelný čtenář U2czech.blog.cz Martin do redakce poslal review 1. koncertu v Berlíně. Ve svém textu přibližuje své srovnání s předešlým tour, nepříjemnosti s QR kódem, atmosféru před koncertem a pochopitelně koncert samotný! Díky Martine a těšíme se na report z Kolína nad Rýnem! :)Berlín, pro U2 kultovní to místo. Příjemné počasí ve stylu babího léta a přede mnou kromě prohlídky města dvoudenní program korunovaný dvojicí večerních vystoupení U2. Berlínský koncert z 24. září byl prvním ze tří vystoupení, které jsem se při letošním Innocence + Experience Tour rozhodl absolvovat.
V porovnání se spektakulárními koncerty minulého turné, kdy byl člověk součástí masy více než 70 tisíc (Mnichov), 60 tisíc (Katovice) a 50 tisíc (Vídeň) lidí - to při mých cestách za kosmickým "pařátem" v letech 2009 a 2010 - mi v Berlíně přišlo všechno maximálně poklidné, skoro bych řekl až komorní. Lehce mě překvapilo, že jsem ve městě nenarazil na jediný plakát, jedinou reklamu, která by čtyři berlínské zastávky našich irských chlapců propagovala. Ostatně zmatení francouzští fanoušci se mě nejistě před halou ptali, jestli "je to opravdu tady". Bylo. Ale kromě měnící se reklamy na elektronickém billboardu přímo na hale jste se to téměř neměli šanci dozvědět, a to jsem za 2 dny v Berlíně nachodil na 25 kilometrů.
Fronty před halou i v ní byly bezproblémové, a to i ve srovnání například s hokejovým šampionátem v Praze. Ostatně O2 aréna je opravdu špička mezi evropskými halami a ačkoliv i berlínská Mercedes Benz Arena je moderní, kapacitou zhruba 15 tisíc lidí zkrátka působí oproti vysočanské hale jako chudší příbuzná.
Na první koncert jsem měl lístek na stání na straně Adama. No, lístek… QR kód v mobilu, což mě značně zneklidňovalo. Signál operátora totiž podle zákona schválnosti příliš nefungoval a tak jsem si raději SMS s kódem otevřel přes wifi ještě v hotelu a obrazovku nevypínal.
Před halu jsem dorazil kolem 17h a za hodinku se začalo pouštět dovnitř. Nehodlal jsem absolvovat sprint s cílem dostat se do prvních dvou tří řad, v klidu jsem si koupil triko a další suvenýry na památku a pak teprve zamířil na plochu načerpat "předkoncertní" atmosféru. Žádné tlačenice se nekonaly. Příjemným detailem, při tuzemských koncertech nevídaných, byli kluci se sudem piva na zádech a pípou v ruce, kteří chodili po ploše a prodávali pivo těm, kteří už nechtěli opouštět svá vydobytá místa. Cena? Na české poměry poměrně dost, 5,5 eura za půllitrový kelímek. To je zhruba o půl eura víc než v restauraci v historickém centru Berlína.
Jednotlivé songy setlistu nemá příliš cenu rozepisovat, všichni je známe, tak jen několik subjektivních postřehů. Předně - aktuální playlist je podle mě výrazně zajímavější než při minulém turné. Důvod je prostý, nové písničky se zkrátka povedly. Tak například Caderwood Road i díky skvělému využití technologických možností obří obrazovky patří k vrcholům koncertu. Podobně tomu je u Invisible.
Na rozdíl od předchozího turné U2 tentokrát dobře vychytali skladbu začátku koncertu, úvodní kvarteto s The Miracle, Vertigem a rotujícími songy jako Electric Co., Out of Control, I Will Follow a Gloria do vás natlačí tolik energie, že Iris je pak příjemným zklidněním.
Před koncertem jsem přemýšlel, jak naživo zapůsobí na atmosféru přestávka v podobě remixu The Fly. Troufnu si tvrdit, že atmosféře nijak dramaticky neubrala. Zvlášť, když po ní následovala neuvěřitelně silná pětice songů - Invisible, EBTTRT, Zoo Station, Mysterious Ways a Elevation. Právě Zoo Station byla opravdu hodně velkým a příjemným překvapením. Při Vertigo Tour byla právě dvojice po sobě jdoucích songů Zoo Station - The Fly pro mě jedním z vrcholů tehdejšího turné.
Naopak přídavky jsou podle mě zřejmě jedinou trochu slabší částí setlistu. City Of Blinding Lights mám skutečně rád, dokonce je to pro mě jedna z nejlepších písní, které U2 napsali od alba Achtung Baby. Na turné 360 stupňů to v páru s Vertigem byl zřejmě vrchol celého koncertu, a to hodně i díky vizuálním efektům. Na tomto turné ovšem bohužel příliš nefunguje. Sám nevím, proč tomu tak vlastně je. Popravdě ani Beautiful Day mě úplně už nestrhává, asi už ji má člověk příliš "oposlouchanou". V přídavcích zkrátka chybí nějaká překvapivá, byť v setlistu pro dané turné stálá, písnička jako Ultraviolet (aspoň jsme se dočkali snippetu).
Atmosféra při koncertě byla od začátku výborná: úvodní mexické vlny, dvě třetiny lidí na tribunách stojí už téměř od prvních tónů, společný chorál refrénů či celých slok jako v případě One. Jediné, co mě na koncertech irituje stále víc a víc, to jsou neustále vytažené mobily nad hlavami. Já se samozřejmě také pokusil udělat několik snímků na památku a nahrát asi čtyři ukázky písniček, ale mě to prostě nabourává atmosféru. Jsem za nemalé peníze na živém vystoupení, tak přeci nebudu neustále kontrolovat obrazovku, jestli kamera aspoň trochu něco zabírá.
Hned druhý den mě čekal i berlínský koncert číslo 2 a 18. října jedu ještě na poslední letošní zastávku - do Kolína nad Rýnem. To už budu mít lístek na tribunu, takže vše uvidím z jiné perspektivy. Nezbývá než doufat, že příští rok bude turné v Evropě pokračovat. Minimálně ještě jeden koncert bych si totiž s chutí dal.
Komentáře
Okomentovat