"I see seven towers, but I only see one way out"
V 60. letech bylo postaveno v dublinské části města zvané Ballymun 36 věžáků různé velikosti, aby poskytli možnost ubytování lidem (především z nižší společenské vrstvy), kteří byli vystěhováni z centra města. Je třeba říci, že domy a jejich výstavba a vůbec celý koncept Ballymun Flats byly kritizovány už od samého počátku. Domy, v sedmi případech dosahující až 14ti, pater do té doby v Irsku vůbec nebyly a postupně se z čtvrti stalo takové ghetto s vysokou mírou kriminality.
Kdo obýval tuto čtvrť, byl často ostatními obyvateli Dublinu přehlížen a označován za nepřizpůsobivého asociála. To vedlo obyvatele Ballymunu, že se za svůj původ z této čtvrti styděli a často se ho snažili zamlčet (např. v žádostech o práci zadávali Dubliňané raději adresu svých známých z jiných částí města).
Zmíněných sedm 14ti patrových domů je zmíněno i v písničce U2 Running To Stand Still, ve které Bono přibližuje drogovou tématiku ze zmíněné části města: "I see seven towers, but I only see one way out."
Komentáře
Okomentovat