Rozhovor s výrobcem Warwick Adam Clayton Reverso Signature Bass (II. část)
Na U2czech.blog.cz máte možnost přečíst si druhou část rozhovoru s vývojářem Adamovy baskytary. První část jste si mohli přečíst ZDE.
U2tour.de: Probíhala veškerá komunikace přímo s Adamem?
Warwick: Na začátku jsem domlouval vše s technikem Stuartem Morganem. Když jsme do Dublinu posílali první návrhy, poslal nám Stuart své komentáře, jakože třeba "tohle není nic moc, to by se Adamovi nelíbilo," apod. Pak jsme spolu postupně konzultovali různé technické parametry basy.
U2tour.de: Jak dlouho tak trvá proces vzniku nástroje od prvotních návrhů až po konečnou verzi?
Warwick: Dokud nebylo vše perfektní na 100%, trvalo to nějakých 11 měsíců.
U2tour.de: A to všechno probíhalo během nahrávání nového alba a příprav na turné?
Warwick: Ano, přesně. V té době si nové basy nebo jejich posledních verzí všimli i někteří fanoušci skupiny U2. Úplně hotoví jsme byli začátkem U2360° Tour. V té době nás navštívil Adam u nás v Markneukirchenu.
U2tour.de: Kdy to bylo a jak k tomu došlo?
Warwick: Bylo to ve dne koncertu U2 v Berlíně (18. července 2009). Pochopitelně jsme ho zvali k nám už mnohokrát dříve. Normálně je to u takových slavných muzikantů tak, že nás v drtivé většině nakonec vždy navštíví. Zřídka se ale stává, že k nám ten či onen muzikant dojde na počátku naší spolupráce. Adam si chtěl naši firmu prohlédnout a tak se během cesty do Berlína u nás spontánně zastavil. Přistál na vedlejším letišti v Hofu, které leží okolo půl hodiny jízdy autem od nás. Já sám jsem ho tam vyzvedl. Ukázali jsme mu pak náš firemní provoz, prodiskutovali jsme pár věcí, předali mu nástroje a potom jel dál do Berlína.
U2tour.de: A kdy mohli fanoušci slyšet basu v akci?
Warwick: Bylo to už druhý den po Adamově návštěvě, a to během koncertu v Berlíně. Není to ale obvyklé, protože lidé si chtějí onen nástroj nejdříve vyzkoušet a pokud onen nástroj nefunguje na 100%, tak na ten nástroj nehrají. Teprve když je vše v pořádku nebo v takovém stavu, jak si daný umělec představuje, dočká se nástroj své premiéry. Adam chtěl na tu basu hrát hned a my byli v Berlíně u toho. Ještě před koncertem za námi přišel do VIP zóny. Přišel jen kvůli nám, kvůli mě a Jonasi Hellborgovi, našemu basákovi. Krátce jsme se pobavili. To, že to udělal, bylo od něj bezva.
U2tour.de: Byl to jediný moment, kdy jste basu viděli na živo v akci?
Warwick: Ne, Adam nás pozval i rok potom do Frankfurtu (10. srpna 2010). Na cestě tam jsme ale uvízli v šílené zácpě a strávili hodinu a půl na dálnici tři kilometry od stadionu. Byla to katastrofa! Na stadion jsme nedojeli včas a nemohli jsme tak s Adamem mluvit. Když jsme dorazili, dostali jsme od managementu zprávu, že je škoda, že to nevyšlo, ale že by si s námi pan Clayton přesto chtěl po vystoupení chvíli promluvit. Vlastně jen kvůli němu jsme tam byli. Aby náš hovor nezdržoval celou mašinérii a byl co nejkratší, měli jsme na něj počkat u místa, kde U2 opouští pódium. Přišli jsme prostě k pódiu, a když U2 opouštěli The Claw, šli jsme prostě s nimi. Bylo to ale takové krátké, řekli jsme si jen "ahoj" a pak byl pryč. Musím ale říci, že si Adama velice vážím díky jeho snaze vyjít nám, přes naše problémy s cestováním, vstříc. To považuji za důkaz toho, že si naší práce váží. Nemusel s námi vůbec mluvit. Bylo to od něj velice pěkné gesto.
U2tour.de: Musí to být skvělý pocit, když vytváříš nějaký nástroj a potom vidíš, že je součástí takového kolosu jako U2360° Tour nebo při nahrávání nějakého alba, že?
Warwick: No jasně. Není to ale tak, že nástroj staví jen jedna osoba nebo já sám. Kompletní produkce se skládá z poměrně velkého počtu lidí. Ti jsou pochopitelně rádi, když je nástroj, na jehož vývoji se podíleli, v rukou nějakého slavného umělce. Oni si pak mohou říci: "Ten nástroj jsem stavěl." To je člověk na svou práci strašlivě pyšný...
U2tour.de: Rozumím. Jaké je to spolupracovat s Adamem? Jak probíhala komunikace?
Warwick: Z velké části přes e-mail. Někdy zavolal sám. Byl u nás v dílně v Markneukirchenu a my cestovali dvakrát za ním (Berlín, Frankfurt). Práce s Adamem nás bavila, protože celkem věděl, co chce. Je pečlivý, ale především velice milý. Nezaznamenali jsme žádné projevy nadřazenosti či něčeho podobného. Je to prostě náš vrstevník, který má smysl pro humor. Když jsem ho vezl z letiště k nám do firmy, v autě jsme si báječně promluvili. Vyprávěl mi hodně historek ze zákulisí hudební branže. Nenudil mě.
U2tour.de: No, to vypadá na velice příjemnou spolupráci. Pokračuje dál? Pracujete např. na vývoji nějaké nové baskytary?
Warwick: Pevně naplánováno není v současnosti nic. Pravdou je, že pracujeme na jednom modelu, který vznikl během vývoje Adamovy baskytary. Není to ale model pro Adama, přesto si myslím, že by se mu mohl líbit. Příští týden mu ho posíláme do Irska, aby si ho vyzkoušel. Nejedná se ale o žádnou spolupráci. Prostě se Adama zeptáme, jestli by se mu nelíbil tenhle model. Když se mu bude líbit, budeme třeba spolupracovat dál.
U2tour.de: Děkujeme Ti, Marcusi, za to, že sis na nás udělal čas a věnoval se nám.
Warwick: Na začátku jsem domlouval vše s technikem Stuartem Morganem. Když jsme do Dublinu posílali první návrhy, poslal nám Stuart své komentáře, jakože třeba "tohle není nic moc, to by se Adamovi nelíbilo," apod. Pak jsme spolu postupně konzultovali různé technické parametry basy.
U2tour.de: Jak dlouho tak trvá proces vzniku nástroje od prvotních návrhů až po konečnou verzi?
Warwick: Dokud nebylo vše perfektní na 100%, trvalo to nějakých 11 měsíců.
U2tour.de: A to všechno probíhalo během nahrávání nového alba a příprav na turné?
Warwick: Ano, přesně. V té době si nové basy nebo jejich posledních verzí všimli i někteří fanoušci skupiny U2. Úplně hotoví jsme byli začátkem U2360° Tour. V té době nás navštívil Adam u nás v Markneukirchenu.
U2tour.de: Kdy to bylo a jak k tomu došlo?
Warwick: Bylo to ve dne koncertu U2 v Berlíně (18. července 2009). Pochopitelně jsme ho zvali k nám už mnohokrát dříve. Normálně je to u takových slavných muzikantů tak, že nás v drtivé většině nakonec vždy navštíví. Zřídka se ale stává, že k nám ten či onen muzikant dojde na počátku naší spolupráce. Adam si chtěl naši firmu prohlédnout a tak se během cesty do Berlína u nás spontánně zastavil. Přistál na vedlejším letišti v Hofu, které leží okolo půl hodiny jízdy autem od nás. Já sám jsem ho tam vyzvedl. Ukázali jsme mu pak náš firemní provoz, prodiskutovali jsme pár věcí, předali mu nástroje a potom jel dál do Berlína.
U2tour.de: A kdy mohli fanoušci slyšet basu v akci?
Warwick: Bylo to už druhý den po Adamově návštěvě, a to během koncertu v Berlíně. Není to ale obvyklé, protože lidé si chtějí onen nástroj nejdříve vyzkoušet a pokud onen nástroj nefunguje na 100%, tak na ten nástroj nehrají. Teprve když je vše v pořádku nebo v takovém stavu, jak si daný umělec představuje, dočká se nástroj své premiéry. Adam chtěl na tu basu hrát hned a my byli v Berlíně u toho. Ještě před koncertem za námi přišel do VIP zóny. Přišel jen kvůli nám, kvůli mě a Jonasi Hellborgovi, našemu basákovi. Krátce jsme se pobavili. To, že to udělal, bylo od něj bezva.
U2tour.de: Byl to jediný moment, kdy jste basu viděli na živo v akci?
Warwick: Ne, Adam nás pozval i rok potom do Frankfurtu (10. srpna 2010). Na cestě tam jsme ale uvízli v šílené zácpě a strávili hodinu a půl na dálnici tři kilometry od stadionu. Byla to katastrofa! Na stadion jsme nedojeli včas a nemohli jsme tak s Adamem mluvit. Když jsme dorazili, dostali jsme od managementu zprávu, že je škoda, že to nevyšlo, ale že by si s námi pan Clayton přesto chtěl po vystoupení chvíli promluvit. Vlastně jen kvůli němu jsme tam byli. Aby náš hovor nezdržoval celou mašinérii a byl co nejkratší, měli jsme na něj počkat u místa, kde U2 opouští pódium. Přišli jsme prostě k pódiu, a když U2 opouštěli The Claw, šli jsme prostě s nimi. Bylo to ale takové krátké, řekli jsme si jen "ahoj" a pak byl pryč. Musím ale říci, že si Adama velice vážím díky jeho snaze vyjít nám, přes naše problémy s cestováním, vstříc. To považuji za důkaz toho, že si naší práce váží. Nemusel s námi vůbec mluvit. Bylo to od něj velice pěkné gesto.
U2tour.de: Musí to být skvělý pocit, když vytváříš nějaký nástroj a potom vidíš, že je součástí takového kolosu jako U2360° Tour nebo při nahrávání nějakého alba, že?
Warwick: No jasně. Není to ale tak, že nástroj staví jen jedna osoba nebo já sám. Kompletní produkce se skládá z poměrně velkého počtu lidí. Ti jsou pochopitelně rádi, když je nástroj, na jehož vývoji se podíleli, v rukou nějakého slavného umělce. Oni si pak mohou říci: "Ten nástroj jsem stavěl." To je člověk na svou práci strašlivě pyšný...
U2tour.de: Rozumím. Jaké je to spolupracovat s Adamem? Jak probíhala komunikace?
Warwick: Z velké části přes e-mail. Někdy zavolal sám. Byl u nás v dílně v Markneukirchenu a my cestovali dvakrát za ním (Berlín, Frankfurt). Práce s Adamem nás bavila, protože celkem věděl, co chce. Je pečlivý, ale především velice milý. Nezaznamenali jsme žádné projevy nadřazenosti či něčeho podobného. Je to prostě náš vrstevník, který má smysl pro humor. Když jsem ho vezl z letiště k nám do firmy, v autě jsme si báječně promluvili. Vyprávěl mi hodně historek ze zákulisí hudební branže. Nenudil mě.
U2tour.de: No, to vypadá na velice příjemnou spolupráci. Pokračuje dál? Pracujete např. na vývoji nějaké nové baskytary?
Warwick: Pevně naplánováno není v současnosti nic. Pravdou je, že pracujeme na jednom modelu, který vznikl během vývoje Adamovy baskytary. Není to ale model pro Adama, přesto si myslím, že by se mu mohl líbit. Příští týden mu ho posíláme do Irska, aby si ho vyzkoušel. Nejedná se ale o žádnou spolupráci. Prostě se Adama zeptáme, jestli by se mu nelíbil tenhle model. Když se mu bude líbit, budeme třeba spolupracovat dál.
U2tour.de: Děkujeme Ti, Marcusi, za to, že sis na nás udělal čas a věnoval se nám.
Komentáře
Okomentovat