Rozhovor se členem crew (II. díl)
Nedávno jsme si mohli na U2czech.blog.cz přečíst první část zajímavého rozhovoru se členem crew skupiny U2 Arnem de Knegtem (KLIK). Nyní si můžete přečíst druhou závěrečnou část. A informace Arneho jsou velice zajímavé.
U2tour.de: Ještě otázka ke konstrukci pódia. Celá konstrukce má za cíl poskytnout divákům panoramatický pohled na skupinu. Proč ale působí skupina na pódiu spíše statickým dojmem, neboť nejčastěji hrají U2 jen jedním směrem, a to dopředu. Existují nějaké technické důvody, proč hraje skupina tak staticky?
Arne: Já osobně bych řekl, že ne. Vím, že jsou konstrukce pódií, které mají rotující pódium. Taková pódia se otáčí do 359° a potom se otáčí o 359° zpět. Když jsme v roce 2009 začínali, myslel jsem, že tomu taky tak bude. Ale máte pravdu - když U2 hrají, tak 80% své pozornosti směřují směrem dopředu. Tam je ale většina publika - možná proto. Osobně si ale myslím, že by se měli věnovat i divákům za pódiem.
Arne: Já osobně bych řekl, že ne. Vím, že jsou konstrukce pódií, které mají rotující pódium. Taková pódia se otáčí do 359° a potom se otáčí o 359° zpět. Když jsme v roce 2009 začínali, myslel jsem, že tomu taky tak bude. Ale máte pravdu - když U2 hrají, tak 80% své pozornosti směřují směrem dopředu. Tam je ale většina publika - možná proto. Osobně si ale myslím, že by se měli věnovat i divákům za pódiem.
U2tour.de: Proč není The Claw uprostřed hrací plochy na stadionech, jak si to představovala většina fanoušků před vypuknutím U2360° Tour? V Miláně nebo v Oklahomě tomu tak bylo.
Arne: V Miláně jsem nebyl, ale v Oklahomě ano. Tam se pódium tak postavilo z toho důvodu, že jinak by se tam asi nevešlo.
U2tour.de: Americké fotbalové stadiony nejsou tak velké jako ty evropské?
Arne: Ne, tak bych to neřekl. Ale hřiště v Oklahomě je hlavně pro fotbal místního universitního týmu. Dosud to byl jediný stadion, kde jsme nestavěli konstrukci na kratším konci stadionu, ale na jeho delší straně.
U2tour.de: Když se staví The Claw - přicházíte do styku s fanoušky, kteří čekají před stadionem?
Arne: To závisí na místě, kde právě jsme. Někdy, když leží hotel daleko od místa stavby The Claw, jezdíme na stadion společně s ostatními autobusem, potom se s nimi dostáváme do styku velmi málo. Tady v Sao Paulu kempují fanoušci již několik dní před koncertem, takže se s nimi sem tam setkáváme. Ale nic zvláštního to není. Oni ví, že pracujeme pro skupinu a my víme, že čekají na koncert skupiny.
U2tour.de: Jsou nějaké geografické rozdíly mezi fanoušky? Například ve srovnání evropských a jihoamerických fanoušků? Nemyslím si, že by evropští fanoušci kempovali tři dny před stadionem.
Arne: Ne, pravděpodobně ne. Pracuji s jedním dobrým kolegou, který byl v jižním Španělsku před pár lety s Metallicou a ten mi říkal, že to bylo to samé - fanoušci čekali několik dní před stadionem, jako nyní. V Evropě jsem však takový zájem nezaregistroval - to je více, než jasné. Mezi fanoušky jsou ale i lidé, kteří ani neví, o čem skupina hraje. Měl jsem zde k dispozici i místní brigádníky a ti neuměli jak anglicky tak ani neměli ponětí o textech písniček.
U2tour.de: Jaká tě čeká další zastávka v rámci U2360° Tour?
Arne: Další zastávka, kde budeme s mým týmem pracovat, bude v Salt Lake City.
U2tour.de: V minulosti se mluvilo o tom, že se U2360° Tour vrátí tento rok do Evropy nebo se U2 objeví ještě v Asii. Mohl bys nám k tomu říci něco víc?
Arne: (smích) Pokud dobře vím, je poslední show tour v kanadském Monctonu. Víme, že se konstrukce, osvětlení a obrazovka potom posílá do Belgie. Doposud ale není žádná zpráva o tom, co bude pak.
U2tour.de: Jak to tak vypadá, skončí U2360° Tour v kanadském Monctonu.
Arne: Vypadá to tak. Ale člověk nikdy neví.
U2tour.de: Má poslední otázka. Rád fotografuješ a dokonce se účastníš projektu Artefacting Mumbai. Mohl bys mi o tomto projektu říci něco víc?
Arne: Jasně. Máš opravdu dobré informace! Artefacting Mumbai je projekt, který jsme oživili s mými dvěma přáteli. To byl vlastně důvod, proč jsem nebyl s U2 v Austrálii a na Novém Zélandu. Byl jsem s mými nadřízenými domluven na volnu, protože jsem v té době pracoval v Indii. Naším cílem je ukázat realitu dnešní Indie - obrovský rozdíl mezi bohatými a extrémně chudými. Strávili jsme s přáteli v Indii tři měsíce v jednom z mnoha slumů. V představách mnohých lidí je slum jen chudoba, nemoci, kriminalita, nezaměstnanost. Na druhé straně existuje ve slumu organizovaná sociální struktura.
Komentáře
Okomentovat