Do Vídně jsme přijeli něco okolo páté hodiny. Přestože jsme měli lístky na stání, nechtělo se nám jít ihned do prostor stadionu, a tak jsme se (jen tak pro radost) prošli okolo stadionu Ernsta Happela. Kdybychom šli trošku rychlejším krokem, potkali bychom samotné U2. Protože na jedné straně se utvořil takový hlouček fanoušků a když jsem se zeptal, co se děje, bylo mi řečeno, že kapela právě přijela na stadion. Srdce se mi rozpumpovalo na maximum v pomyšlení, že by U2 třeba mohli vyjít na chvíli ven a pozdravit se s námi. Po pár minutách bylo jasné, že se U2 neobjeví, a tak jsme vyrazili na plochu. Jaké to bylo překvapení, když ještě něco málo po půl šesté bylo stání poloprázdné! Pravděpodobně to bylo zapříčiněno i velice podivným počasím, protože stále hrozilo, že se spustí brutální "slejvák" z tmavých mraků na obloze a k tomu byla i celkem zima (11°C). Jako první přišla na řadu předkapela. OneRepublic mě přesvědčila o tom, že U2 a jiné velké skupiny mají slibné nástupce. Ta...
Komentáře
Okomentovat