Anton Corbijn pro Die Welt nejen o U2
Rozhovor Holgera Kreitlinga (reportéra novin Die Welt) s fotografem Antonem Corbijnem (KLIK) o jeho novém filmu The American (KLIK), Georgi Cloonym (KLIK) a německém zpěvákovi Herbertu Grönemeyerovi (KLIK). S posledně jmenovaným si zazpíval i Bono (KLIK).
Anton Corbijn je nejslavnější hudební fotograf světa. Jeho obrázky Depeche Mode, U2 nebo Toma Waitse jsou ikonami: strnulé pózy a melancholické pohledy v hrubozrnné černobílé barvě.
Od začátku 80. let točí tento 55 let starý Holanďan i hudební klipy. Jeho první hraný film "Control" vyprávěl o Ianu Curtisovi - zpěváku skupiny Joy Division. V blízké době bude v kinech uveden jeho další film The American, ve kterém budeme mít možnost vidět i slavného herce George Cloonyho.
Rozhovor o U2 sice moc není, ale přesto je zajímavý. Možná Vám dá i pár tipů na příští dovolenou! Ať už ve slunné Itálii nebo v Corbijnově rodném přímořském Holandsku.
DIE WELT: Něco jsem si s sebou vzal. Fotky Henri Cartier-Bressona - tady vidíte L´Aquila (KLIK) 1951.
Anton Corbijn: Znám ty obrázky, ale nevěděl jsem, že je to L´Aquila, kde jsme chtěli točit, dokud tam nedošlo k zemětřesení. Je to tak pěkné, vidět vesnice bez aut.
DIE WELT: Měl jste takové fotografie se schody a výhledy v hlavě, když jste se připravoval na film The American?
Corbijn: Ne. Pro fotografa je to přirozený pohled. Andre Kertesz udělal v tomto stylu mnoho obrázků. Když je někdo místní, je mu to hned jasné. Tak jsme přešli ke klaustrofobickému labyrintu ze schodů, které zvyšují napětí.
Corbijn: Ne. Pro fotografa je to přirozený pohled. Andre Kertesz udělal v tomto stylu mnoho obrázků. Když je někdo místní, je mu to hned jasné. Tak jsme přešli ke klaustrofobickému labyrintu ze schodů, které zvyšují napětí.
DIE WELT: Znal jste práce slavnějších fotografů, když jste začínal?
Corbijn: Vůbec ne. Nemám patřičné vzdělání. Jediný důvod, proč jsem vzal aparát do ruky, byl, že jsem chtěl být blíže hudbě. Byla to jedna z možností, jak se dostat na pódium. Až potom mě začala zajímat samotná fotografie - chtěl jsem se rozvíjet. Proto jsem opustil pódium a stal se ze mě fotograf portrétů. Hudba ale byla tím prvotním spouštěcím tlačítkem.
Corbijn: Vůbec ne. Nemám patřičné vzdělání. Jediný důvod, proč jsem vzal aparát do ruky, byl, že jsem chtěl být blíže hudbě. Byla to jedna z možností, jak se dostat na pódium. Až potom mě začala zajímat samotná fotografie - chtěl jsem se rozvíjet. Proto jsem opustil pódium a stal se ze mě fotograf portrétů. Hudba ale byla tím prvotním spouštěcím tlačítkem.
DIE WELT: Díváte se na fotografie vašich předchůdců?
Corbijn: Něco takového nikdy nedělám. Ani u filmů. Je to trapné, ale během života jsem neviděl mnoho filmů. Je to pochopitelně přednost, vědět mnoho o tom, co bylo. Na druhou stranu to může být i nevýhoda - člověk je omezen uměním. Ve spojitosti s mým filmem The American zmiňuje mnoho lidí režiséra Jean-Pierrea Melvilleho - od něj jsem ale neviděl ani jeden film. Já sám bych chtěl být originální a nacházet své vlastní obrazy.
Corbijn: Něco takového nikdy nedělám. Ani u filmů. Je to trapné, ale během života jsem neviděl mnoho filmů. Je to pochopitelně přednost, vědět mnoho o tom, co bylo. Na druhou stranu to může být i nevýhoda - člověk je omezen uměním. Ve spojitosti s mým filmem The American zmiňuje mnoho lidí režiséra Jean-Pierrea Melvilleho - od něj jsem ale neviděl ani jeden film. Já sám bych chtěl být originální a nacházet své vlastní obrazy.
DIE WELT: Například?
Corbijn: Líbí se mi, když lidé jen tak chodí a já je mohu při tom pozorovat. Prohlédněte si ty Vaše fotografie Cartier-Bressona - jako fotograf byl totální pozorovatel.
Corbijn: Líbí se mi, když lidé jen tak chodí a já je mohu při tom pozorovat. Prohlédněte si ty Vaše fotografie Cartier-Bressona - jako fotograf byl totální pozorovatel.
DIE WELT: Znal jste Abruzsko (Abruzzo -hornatý region v Itálii (KLIK), který obývá více než milion obyvatel - pozn. překladatele)?
Corbijn: Bylo to báječné, nechtěl jsem vůbec nic měnit. Málokdo toto prostředí zná. Sergio Leone ho používal pro své první westerny. Po filmu "Control" jsem chtěl být takový ten správný režisér, co vyzkouší všechno možné. Pídil jsem se po novém žánru, četl jsem scénáře westernů a thrillerů. U westernu mi ale brzo byl jasné, že už je doba těchto filmů dávno pryč. Myslím si, že "Nemilostrdní" byl poslední z dobrých filmů tohoto žánru.
Corbijn: Bylo to báječné, nechtěl jsem vůbec nic měnit. Málokdo toto prostředí zná. Sergio Leone ho používal pro své první westerny. Po filmu "Control" jsem chtěl být takový ten správný režisér, co vyzkouší všechno možné. Pídil jsem se po novém žánru, četl jsem scénáře westernů a thrillerů. U westernu mi ale brzo byl jasné, že už je doba těchto filmů dávno pryč. Myslím si, že "Nemilostrdní" byl poslední z dobrých filmů tohoto žánru.
DIE WELT: Vyrostl jste na westernech?
Corbijn: Vyrostl je až moc silné označení. Doma v Holandsku jsme neměli televizi, dokud mi nebylo devět let. Můj otec byl velice nábožensky založený a v té době byla pro něj televize zlo. Někdy jsme se mohli dívat u sousedů. Díval jsem se na seriály a filmy s Clintem Eastwoodem. Naše rodina nešla nikdy do muzea, přes to všechno je mé vizuální vnímání typicky holandské. Člověk si to nese s sebou. Naše kultura je stejně silná jako ta německá a tedy silnější, než anglická. Přesto jsou westerny část našeho kulturního dědictví. Člověk s těmito americkými obrazy v hlavě dospívá - touží po nich.
Corbijn: Vyrostl je až moc silné označení. Doma v Holandsku jsme neměli televizi, dokud mi nebylo devět let. Můj otec byl velice nábožensky založený a v té době byla pro něj televize zlo. Někdy jsme se mohli dívat u sousedů. Díval jsem se na seriály a filmy s Clintem Eastwoodem. Naše rodina nešla nikdy do muzea, přes to všechno je mé vizuální vnímání typicky holandské. Člověk si to nese s sebou. Naše kultura je stejně silná jako ta německá a tedy silnější, než anglická. Přesto jsou westerny část našeho kulturního dědictví. Člověk s těmito americkými obrazy v hlavě dospívá - touží po nich.
DIE WELT: Vypadá proto většina Vašich portrétů jako z westernu? U2 v poušti, Tom Waits v bahně?
Corbijn: Asi ano. Ale u toho Toma Waitse to byl spíše jeho nápad, než můj. Pro titulní obálku alba U2 The Joshua Tree jsem zamýšlel vyjádřit obraz čtyř Irů, kteří cestují na západ. Myslím si, že mám prostě rád krajinu. Když jsem začínal, moc jsem se do fotografií mých klientů moc nemíchal, protože jsem byl až moc plachý. Jsou to takové dokumentární fotografie - osoba a na pozadí okolí.
Corbijn: Asi ano. Ale u toho Toma Waitse to byl spíše jeho nápad, než můj. Pro titulní obálku alba U2 The Joshua Tree jsem zamýšlel vyjádřit obraz čtyř Irů, kteří cestují na západ. Myslím si, že mám prostě rád krajinu. Když jsem začínal, moc jsem se do fotografií mých klientů moc nemíchal, protože jsem byl až moc plachý. Jsou to takové dokumentární fotografie - osoba a na pozadí okolí.
DIE WELT: Líbí se Vám kombinace skromnosti se samotou?
Corbijn: Nejsem studiový fotograf. Rád jdu ven, abych se tam na všemožných místech setkával s lidmi. S U2 to bylo něco zvláštního. Našel jsem pro ně místa a oni si je přišli prohlédnout. Kdysi dávno jsem slyšel přednášku Helmuta Newtona. Ten pracoval podobně. Přišel na místo, zamluvil si hotel, obešel si hotel a potom obešel větší okruh okolo hotelu - dokud nenašel ty správná místa na fotografování. Když má člověk pět minut na fotografování, bude vždy skoupý na prostory.
DIE WELT: Vás to ale táhne do pouště. Písek i kameny se objevují i ve filmu "The American".
Corbijn: No, hrdina je samotář, jeho život je spartánský.
Corbijn: No, hrdina je samotář, jeho život je spartánský.
DIE WELT: Nazval byste to posedlostí?
Corbijn: Ne, ale poznám krásu. Nechtěl bych být v poušti. Žiji v Holandsku poblíž moře. Miluji pláž - především v době, kdy není pěkné počasí. Příroda je perfektní, nedá se vylepšit. Jezdím rád na kole po dunách - takové jednoduché věci mě baví a dělají radost.
Corbijn: Ne, ale poznám krásu. Nechtěl bych být v poušti. Žiji v Holandsku poblíž moře. Miluji pláž - především v době, kdy není pěkné počasí. Příroda je perfektní, nedá se vylepšit. Jezdím rád na kole po dunách - takové jednoduché věci mě baví a dělají radost.
DIE WELT: Máte s sebou stále fotoaparát?
Corbijn: Právě teď nemám u sebe žádný.
Corbijn: Právě teď nemám u sebe žádný.
DIE WELT: Jak dlouho?
Corbijn: Tři dny. Nemám čas jít na procházku, abych během ní mohl fotit. Když natáčím film nebo klip, vždy si najdu čas, něco si vyfotit. Potřebuji tyto vzpomínky na báječné a jedinečné okamžiky mého života. Líbí se mi to - přestože jde jen o momentky.
Corbijn: Tři dny. Nemám čas jít na procházku, abych během ní mohl fotit. Když natáčím film nebo klip, vždy si najdu čas, něco si vyfotit. Potřebuji tyto vzpomínky na báječné a jedinečné okamžiky mého života. Líbí se mi to - přestože jde jen o momentky.
DIE WELT: Vyvoláváte si fotografie sám?
Corbijn: Dělal jsem to, dokud mi bylo 40. Potom jsem se ale rozhodl žít. Ve fotokomoře je to pěkné, neustále jsem to posouval dlouho do noci - od osmi večer do tří do rána. Poslouchal jsem přitom hudbu a pil hodně špatného kafe. Vyvolávat fotografie je krásné - je to ale život bez přátel.
Corbijn: Dělal jsem to, dokud mi bylo 40. Potom jsem se ale rozhodl žít. Ve fotokomoře je to pěkné, neustále jsem to posouval dlouho do noci - od osmi večer do tří do rána. Poslouchal jsem přitom hudbu a pil hodně špatného kafe. Vyvolávat fotografie je krásné - je to ale život bez přátel.
DIE WELT: Pohledem lovce obrázků - vidíte obraz nebo i charakter?
Corbijn: Myslím si, že obojí. Dělám fotografie už tak dlouho. Najít kompozici - to není u mě nic k dlouhému zamýšlení.
Corbijn: Myslím si, že obojí. Dělám fotografie už tak dlouho. Najít kompozici - to není u mě nic k dlouhému zamýšlení.
DIE WELT: Je fotoaparát pomůcka?
Corbijn: Fotoaparát je zvláštní - zaručuje odstup. Je to vidět u lidí, kteří byli během fotografování postřeleni - vůbec si nevšimli, že jsou v nebezpečí. To je případ válečných fotografů. Vzpomínám si na jednoho mého kamaráda, Hermana Brooda...
Corbijn: Fotoaparát je zvláštní - zaručuje odstup. Je to vidět u lidí, kteří byli během fotografování postřeleni - vůbec si nevšimli, že jsou v nebezpečí. To je případ válečných fotografů. Vzpomínám si na jednoho mého kamaráda, Hermana Brooda...
DIE WELT: ... rockera, který v roce 2001 zemřel ve věku 54 let na...
Corbijn: ... předávkování. Fotil jsem ho po celá léta. Jednou byl u mě doma a píchal si. Neměl jsem fotoaparát a nemohl jsem to vidět. Bylo to strašné. Fotoaparát zaručuje určitou jistotu - falešnou jistotu. S fotoaparátem se chováte úplně jinak. Když držím v ruce fotoaparát, nabádám lidi k tomu, aby dělali určité věci. Jako normální člověk bych to těžko mohl chtít.
Corbijn: ... předávkování. Fotil jsem ho po celá léta. Jednou byl u mě doma a píchal si. Neměl jsem fotoaparát a nemohl jsem to vidět. Bylo to strašné. Fotoaparát zaručuje určitou jistotu - falešnou jistotu. S fotoaparátem se chováte úplně jinak. Když držím v ruce fotoaparát, nabádám lidi k tomu, aby dělali určité věci. Jako normální člověk bych to těžko mohl chtít.
DIE WELT: Byly Vaše klipy pojaty jako film? Můj oblíbený je ten od Depeche Mode - "Enjoy the Silence." Král, který hledá tiché místo.
Corbijn: A vidíte, už jsme zase u té krajiny! Toto video inspirovalo Chrise Martina z Coldplay k tomu, aby napsal píseň "Viva La Vida". Pokusili jsme se proto ten klip natočit znovu. Chris běhal po městě s královským pláštěm a s korunou na hlavě. Nikdo ho nepoznal. V EMI pak ale tento nápad odmítli jako příliš "nezávislý".
DIE WELT: A tak jste nyní stylizoval George Clooneyho jako smutného krále v The American.
Corbijn: Herbert Grönemeyer mi vždycky říkal: děláš filmy, měl bys dělat opravdové filmy! Proto ho pořád nutím, aby pro mě pořád něco dělal. Minulý rok jsem jel do Berlína a ukázal jsem mu jen takový surový střih. O týden později jsem se zeptal, jestli by mi nemohl udělat hudbu. Lidé ve studiu byli celkem nervózní, vygooglovali si Herberta a všimli si, že je německý rockový zpěvák. To je znervóznilo ještě víc.
Corbijn: A vidíte, už jsme zase u té krajiny! Toto video inspirovalo Chrise Martina z Coldplay k tomu, aby napsal píseň "Viva La Vida". Pokusili jsme se proto ten klip natočit znovu. Chris běhal po městě s královským pláštěm a s korunou na hlavě. Nikdo ho nepoznal. V EMI pak ale tento nápad odmítli jako příliš "nezávislý".
DIE WELT: A tak jste nyní stylizoval George Clooneyho jako smutného krále v The American.
Corbijn: Herbert Grönemeyer mi vždycky říkal: děláš filmy, měl bys dělat opravdové filmy! Proto ho pořád nutím, aby pro mě pořád něco dělal. Minulý rok jsem jel do Berlína a ukázal jsem mu jen takový surový střih. O týden později jsem se zeptal, jestli by mi nemohl udělat hudbu. Lidé ve studiu byli celkem nervózní, vygooglovali si Herberta a všimli si, že je německý rockový zpěvák. To je znervóznilo ještě víc.
DIE WELT: Ta hudba je dost jiný šálek čaje, než jeho vlastní písně.
Corbijn: Protože jsem jeho kamarád, věděl jsem, že to zvládne. Má velkolepý talent pro melodii - je to parádní klavírista. Mám rád, když Herbert hraje.
Corbijn: Protože jsem jeho kamarád, věděl jsem, že to zvládne. Má velkolepý talent pro melodii - je to parádní klavírista. Mám rád, když Herbert hraje.
DIE WELT: Většina jeho prací je ale bez radosti.
Corbijn: Některé videa jsou veselá. Na mých fotografiích je to těžko vyjádřitelné. Chtěl bych, aby má práce vyjadřovala vážnost. Má celá rodina je velice nábožensky založená - můj děda a můj strýc jsou faráři a moje matka studovala teologii. Toto rodinné prostředí mě určitě ovlivnilo.
Corbijn: Některé videa jsou veselá. Na mých fotografiích je to těžko vyjádřitelné. Chtěl bych, aby má práce vyjadřovala vážnost. Má celá rodina je velice nábožensky založená - můj děda a můj strýc jsou faráři a moje matka studovala teologii. Toto rodinné prostředí mě určitě ovlivnilo.
DIE WELT: Uměl byste natočit komedii?
Corbijn: Možná černou komedii. Člověk by přece měl normálně dělat věci, na které sám rád kouká. Dostal jsem dost nabídek na dobře zaplacené filmy, ale neviděl jsem jiný důvod, kromě peněz, proč bych to měl točit.
Corbijn: Možná černou komedii. Člověk by přece měl normálně dělat věci, na které sám rád kouká. Dostal jsem dost nabídek na dobře zaplacené filmy, ale neviděl jsem jiný důvod, kromě peněz, proč bych to měl točit.
DIE WELT: Co děláte jen tak pro radost?
Corbijn: No...tedy...mám rád svou práci. Opravdu rád chodím na pláž a procházím se tam. Na dovolené jsme byli ve Švýcarsku. Celý týden jsme jezdili na kole. Celý rok jsem tvrdě pracoval a myslím si, že kdybych si někam jen tak lehl, už bych nevstal. Já si to užíval.
DIE WELT: S fotoaparátem nebo bez něj?
Corbijn: Malý digitální fotoaparátek.
Corbijn: No...tedy...mám rád svou práci. Opravdu rád chodím na pláž a procházím se tam. Na dovolené jsme byli ve Švýcarsku. Celý týden jsme jezdili na kole. Celý rok jsem tvrdě pracoval a myslím si, že kdybych si někam jen tak lehl, už bych nevstal. Já si to užíval.
DIE WELT: S fotoaparátem nebo bez něj?
Corbijn: Malý digitální fotoaparátek.
DIE WELT: Máte rád digitální fotoaparáty?
Corbijn: Neumím s nimi pracovat. Nevím, jak tyhle "udělátka" fungují. Jsem si ale jistý, že je v budoucnu určitě použiji.
Komentáře
Okomentovat